Představme si, že se najednou všichni zblázníme do sekané. Všude se objeví restaurace podávající sekanou. Následně by došlo k prudce rostoucí ceně hovězího. A představme si druhý příklad, kdy se všichni shodnou na tom, že to, čemu se dříve říkalo definice jednoho dolaru, bude nyní odpovídat tomu, co dříve bývalo padesáti centy. Ceny všeho se okamžitě zdvojnásobí. Včetně hovězího.
První příklad ukazuje, jak se mění naše ochota vzdát se jedné věci ve prospěch druhé. Tedy například aut či masáží zad ve prospěch hovězího. Druhý příklad je o něčem jiném. Musíme tedy mezi nimi rozlišovat. Ekonomové tak činí na základě cenových indexů, tedy průměrných cen toho, co lidé obvykle kupují. V prvním případě by tento index možná trochu vzrostl, možná by se nezměnil. Došlo by k tomu, čemu říkáme relativní změna cen. Ve druhém případě by se index zvedl, protože se změnila jednotka směny. Říkáme tomu inflace.
Jak bylo řečeno, měli bychom rozlišovat případ, kdy se změní cena jedné věci relativně k ceně věci druhé od případu, kdy se mění jednotka směny. Nemám proto rád, když se hovoří o inflaci cen aktiv. Lidé tento výraz většinou používají proto, že se domnívají, že ceny aktiv se mění kvůli monetární politice. Cenový index se také mění kvůli monetární politice a oba pohyby jsou považovány za stejnou věc. Někdo se pak domnívá, že ceny aktiv by měly být zahrnuty v cenových indexech, třeba v indexu spotřebitelských cen CPI (nyní tam jsou služby spojené s bydlením, ne ceny nemovitostí).
Oba popsané názory můžeme rozporovat, hlavní důvod, proč výraz „inflace cen aktiv“ není dobrý, je ale velmi jednoduchý. Představme si, že ceny nemovitostí budou skutečně zahrnuty v CPI. Pokud by tvořily 10 % indexu a vzrostly by o 10 %, inflace by se zvýšila o 1 %. Velká část růstu cen nemovitostí by ovšem nepředstavovala inflaci, ale relativní pohyb cen. Hovořit v této souvislosti o inflaci je stejné, jako kdybychom v úvodu hovořili o hovězí inflaci.
Mohli bychom říci, že ceny nemovitostí jsou pro vývoj ekonomiky důležité a centrální banky by jim měly věnovat pozornost bez ohledu na to, jak budeme růstu jejich cen říkat. Jde ale o to, že pokud „skutečná“ inflace dosáhne vysokých hodnot, je škodlivá. Ať už je ideální výše inflace 1 % nebo 6 %, určitě to není 15 % nebo mínus 4 %. Pokud ale ceny nemovitostí porostou o 15 % ročně, nemusíme si být jisti tím, že je třeba reagovat. Nedávná zkušenost s bublinou by asi hodně z nás vedla k tomu, že ano. Ne vždy je ale růst cen nemovitostí bublinou. I kdyby tedy měla centrální banka reagovat na ceny aktiv, nemělo by to být podle stejného principu jako reakce na inflaci. I volné porovnávání inflace a růstu cen aktiv je chybné, nejde o jevy, které by si byly byť jen vzdáleně podobné.
Autorem je ekonom Noah Smith.
(Zdroj: Noahpinion)