Kyvadlo investičních trendů funguje i v případě rozvíjejících se trhů (EM). Ještě před několika lety byly módním hitem, nyní se postoj k nim dostává do druhého extrému. Hlavním tahounem sentimentu k EM jako celku bude nadále hlavně (a nespravedlivě) Čína, možná i Indie (viz předchozí článek). Pokud se kloníme k tezi, že obě naráží na pověstnou hranici středních příjmů, nebudou jejich „problémy“ EM vyřešeny pouhými cyklickými mechanismy. Jinak řečeno, rychlý přechod kyvadla do fáze „+“ je spíše optimistickým scénářem. Je ale férové poukázat na to, že ne všichni jsou směrem k EM pesimisty.
Tuším, že někdy na začátku prázdnin přišlo Pimco se svou predikcí návratnosti hlavních skupin investičních aktiv v následujících letech. EM byly v čele žebříčku. Úvahy Pimca jsou poslední dobou na můj vkus příliš často příliš eklektické, zaměřím se zde dnes na něco jednoduššího a vnitřně konzistentního. Ne tak „stará“ jako úvaha od Pimca (nic není staršího než včerejší investiční doporučení) je úvaha od , kterou si můžeme shrnout následujícími grafy. První z nich ukazuje dlouhodobější vývoj poměru účetní hodnoty akcií EM a jejich tržní ceny (PBV). Vidíme, že úroveň 1,5 funguje často jako trampolína, která valuaci dříve či později odrazí směrem nahoru. V tuto dobu je pak tato trampolína opět v režimu, kdy by měla trhy odrážet nahoru.
Druhý graf pak ukazuje, jak silně ona trampolína při různých PBV odráží. Na ose x jsou jednotlivé úrovně PBV, na ose y návratnost realizovaná rok poté, co bylo dané úrovně PBV dosaženo (maximální, minimální a medián). U PBV pod 1,5 je vidět, že maximální realizovaná návratnost se pohybuje na neuvěřitelných 80 %, medián je cca na 55 % a minimum na stále dosti zajímavých 35 %. Celkově pak graf říká v principu podobný příběh, jako příběhy valuací u vyspělých trhů: Pokud je valuace vysoko, následující roky je návratnost akcií nízká a pokud je valuace nízko, návratnost je vysoko.
Připomenu, že z pohledu CAPE jsou nyní americké akcie v opačné pozici než EM. Zatímco ty druhé by měly být nízkou valuací vystřeleny nahoru, ty první vysokou valuací tlačeny dolu. CAPE můžeme považovat za rozporuplné, ale jak jsem psal nedávno, ani „normální“ PE amerického trhu už nyní podle mne není na nijak atraktivních úrovních. Minimálně do doby, kdy se neusadí nejistota a volatilita vyvolaná šokem z toho, že QE a sazby jsou funkcí růstu, či přesněji řečeno inflace a nezaměstnanosti.
Čtenář správně tuší, že veškerá výše uvedená diskuse kolem valuace EM je opět o tom, zda je to tentokrát jinak. Pokud ne, pak by asi měl fungovat mechanismus popsaný grafy. Ono pověstné „tentokrát jinak“ je nebezpečné asi hlavně u pozitivních scénářů – zejména u nich bychom měli být opatrní na řeči o nových světech. U těch negativních tato opatrnost zase tak nebezpečná být nemusí. Kontrovat ale můžeme zase tím, že odvážnému štěstí přeje a tak se můžeme točit stále dokola. Takže už jen připomenu, že asi rok a půl zpět jsem zde poukazoval na to, že PE čínských akcií se dostává na hodnoty, od kterých se čínský trh v minulosti vždy odrážel nahoru. Tehdy jsem byl relativně optimistický, ale ukázalo se, že neoprávněně. Tehdy to totiž bylo jinak.
Pozn.: Jiří Soustružník je aktivní investor a témata, o nichž píše, mohou souviset s jeho investicemi. Jeho sloupky nejsou poskytovány jako investiční doporučení. Autor je externím spolupracovníkem Patrie, jeho názory se nemusí vždy shodovat s názorem společnosti.