Společnosti Rusal a vydělávají na prémiích, které musí platit zájemci o koupi hliníku v ucpaných skladech londýnské burzy kovů LME. Podle analýzy deníku Wall Street Journal si dva největší světoví výrobci hliníku takto přišli na 1,4 mld. USD. Obě společnosti vystupují jako nejhlasitější odpůrci navrhované změny pravidel zacházení se zásobami LME, jejichž cílem je uvolnit pohyb komodit z přeplněných skladů.
Pokud by byla nová pravidla zavedena, je velmi pravděpodobné, že poplatky klesnou ze současných rekordních úrovní. Zadržování materiálu ve skladech, realizované zejména prostřednictvím přísného nastavení poměru příjmu a odběru jednotlivých komodit, podle analytiků umožnilo jejich provozovatelům vyšponovat nájemné a také přispělo k růstu prémií, které si producenti účtují za dodávky objednaného kovu.
Prémie rostou od roku 2011, kdy začaly narůstat i zásoby hliníku ve skladech LME. Kvůli omezením odběru kovu se protáhly čekací doby kupcům z řad průmyslových zpracovatelů, například výrobcům oken či nápojových plechovek. Kritici stávajících poměrů tvrdí, že si tak majitelé skladů i výrobci kovů pomáhají k vyšším ziskům. Jejich protivníci namítají, že křečkování kovu ve skladech je důsledkem zvýšené aktivity investorů, kteří sází na trhu s futures.
Prémie, které se platí navrch tržní ceny a obsahují například i náklady na přepravu, pojištění a další položky, se pro producenty hliníku staly v posledních letech stále významnějším zdrojem příjmů. Kotace hliníku na burzách se totiž pohybují v sestupné trajektorii. Od maxim z roku 2008 klesly o 44 %. Na podnět odběratelů zahájila LME revizi skladovacích pravidel. i Rusal si pospíšily s krajně negativní reakcí.
Až dosud se pozornost v souvislosti s obchodováním s komoditami soustředila na velké banky, kterým sklady v systému LME nezřídka patří a které byly obviňovány z manipulace s trhem. Zástupce amerických finančních ústavů v čele s , a , které loni na komoditních obchodech utržily 4 mld. USD, si před nedávnem na kobereček pozvali kongresmani. Navíc začíná do komoditních operací velkých finančních domů v New Yorku šťourat i centrální banka a Komise pro obchodování s komoditními futures. Nyní dochází řada na producenty.
Zatímco zmíněné prémie se v letech 2008-2010 pohybovaly kolem šesti centů za libru (0,45 kg) hliníku, letos v červenci podle údajů společnosti CRU Group vystoupaly na 11,75 centu za libru. Pokud by klesly na původní úrovně, pro výrobce hliníku by to „znamenalo ztrátu stovek milionů dolarů,“ tvrdí David Gagliano z komoditní divize banky .
Deník WSJ spočítal, že v průběhu 11 kvartálů od začátku roku 2011 si na prémiích z prodeje surového hliníku přišla zhruba na 1,7 mld. USD, což je o 649 mil. USD víc, než kolik by utržila při nižších prémiích (na úrovni předchozích průměrů). Podobně vypadá situace v Rusalu, který v posledních 10 reportovaných kvartálech na prémiích vyinkasoval odhadem 2,1 mld. USD. S nižšími sazbami by mu v kase chybělo 790 mil. USD. Obě společnosti odmítly zveřejnit přesný dopad vyšších prémií na jejich hospodaření.
Podle analytiků by mohly prémie po změně pravidel LME klesnout až o třetinu. To by z provozního zisku Alcoy odkrojilo 302 mil. USD ročně. Analytici oslovení Thomson Reuters očekávají, že si výrobce letos v položce EBIT přijde na 350 mil. USD. Akcie společnosti letos vzrostly o 6,8 %. Konkurenční Rusal na burze propadl o 50 %.
Někteří odborníci z branže soudí, že hliníkárnám by pokles prémií v dlouhém období prospěl. Bez nadměrné podpory obchodních divizí by byly nuceny zavírat méně efektivní slévárny a redukovat produkci. Oslabení na nabídkové straně by podpořilo ceny. V nejbližším období by však byl efekt jednoznačně negativní. „Krátkodobě by to představovalo zásah, o němž si nejsem jistý, že s ním investoři počítají,“ tvrdí Aldo Mazzaferro z Macquarie Bank.
(Zdroje: WSJ, Bloomberg)