Hlavním problémem, na který narazí každý, kdo chce popsat úpravu manželského majetkového práva co nejpodrobněji, je, že tato část civilního práva tradičně používá velmi obecné a neurčité právní pojmy. Příkladem je osobní potřeba, každodenní potřeba, běžná potřeba, běžná záležitost, míra přiměřená majetkovým poměrům, schopnost zabezpečovat rodinu, vážný důvod a podobně. Aplikace ustanovení obsahujících tyto pojmy je ztížena v tom, že vždy bude v konečné fázi záležet na tom, co si pod nimi představuje každý soudce.
Klíčovým pojmem manželského majetkového práva zůstává společné jmění manželů (o kterém NOZ ovšem hovoří pouze jako o společném jmění). Zde je nutné rozlišovat dva aspekty: rozsah společného jmění a správu společného jmění. Pro rozsah, tedy to, které věci jsou součástí společného jmění, i pro správu, tedy především otázky nutného souhlasu obou manželů při nakládání s majetkem, je stanoven zákonný režim. Ten ovšem může být smlouvou mezi manželi nebo snoubenci téměř libovolně upraven. Kromě rozsahu a správy společného jmění je také nutno vzít v úvahu pravidla týkající se práva věřitelů jednoho z manželů uspokojit se z majetku ve společném jmění. Vedle společného jmění však nový občanský zákoník upravuje také práva a povinnosti týkající se obvyklého vybavení rodinné domácnosti a bydlení manželů. Tato pravidla již smluvní volnosti manželů nepodléhají. K posledním dvěma oblastem majetkového práva rodinného patří možnost soudního zásahu do režimu společného jmění a nejméně veselá záležitost, tedy vypořádání společného jmění.
Společné jmění bez (před)manželské smlouvy
Jako základní pravidlo platí, že do společného jmění patří vše, co za trvání manželství bylo nabyto alespoň jedním z manželů. Z toho pak nový občanský zákoník stanovuje výjimky. Jednak bude i nadále platit, že do společného jmění nepatří to, co slouží osobní potřebě jednoho z manželů. Dary a věci nabyté dědictvím jedním manželem také zůstávají mimo společné jmění. Novinkou v NOZ je, že pokud jeden z manželů například vysoudí od neopatrného řidiče bolestné za zlomenou nohu nebo určitou částku jako omluvu za pomlouvačný článek v bulvárním časopisu, zůstává tento majetek (jako náhrada nemajetkové újmy na přirozených právech) mimo společné jmění. Zákoník dále výslovně vylučuje ze společného jmění náhradu za zničení či poškození věci v manželově výhradním vlastnictví. Pokud tak jednomu z manželů vyvlastní stát pozemek, který zdědil po svém pradědovi, náhrada zůstane mimo právní dosah druhého manžela. Text zákoníku však nezůstal prost výkladových problémů a poslední výjimka není zcela jasná. Hovoří totiž o právních jednáních týkajících se výlučného vlastnictví – máme však za to, že bude zahrnovat především protihodnotu v případě prodeje takového majetku. Do společného jmění také zákon výslovně zahrnuje podíl v obchodní korporaci, pokud se společníkem stal manžel v době trvání manželství, pokud však podíl nenabyl způsobem, který zakládá jeho výlučné vlastnictví – tedy například darem nebo děděním.
Pro dluhy obecně platí, že tvoří součást společného jmění, pokud byly převzaty za trvání manželství. První výjimkou jsou logicky dluhy, které se výhradně týkají majetku jednoho z manželů. Ale pozor! To platí jenom, pokud dluhy přesahují zisk z tohoto majetku, neboť zisk z majetku jednoho z manželů je součástí společného jmění. Druhou, tradiční výjimkou, jsou dluhy, které převzal jeden z manželů bez souhlasu druhého. Nový občanský zákoník však přináší změnu v tom, že kritériem již nejsou přiměřené majetkové poměry manželů, ale fakt, že se nejednalo o obstarávání každodenních a běžných potřeb rodiny.
Rozsah společného jmění
Výše zmíněné bude platit za předpokladu, že si manželé nebo snoubenci neujednají jiný režim. I zde je však nutné rozlišovat smlouvu měnící rozsah společného jmění a smlouvu měnící správu společného jmění. Již pouze v tom, že pro první je nutná forma veřejné listiny - tedy součinnost notáře.
Co se týče rozsahu, zákoník kromě dosavadních způsobů modifikace společného jmění, tedy zúžení, rozšíření a vyhrazení vzniku společného jmění ke dni zániku manželství přichází s novou formou, a to kompletně odděleného režimu jmění. V takovém případě společné jmění nikdy nevznikne a manželé nakládají se svým majetkem nezávisle. NOZ výslovně nechává manželům velmi širokou volnost ve vymezení toho, co patří anebo bude patřit do společného jmění. Zákoník omezuje manžele pouze tam, kde je to nutné z hlediska hodnot, na kterých stojí soukromé právo. Tedy tato dohoda se nemůže dotknout práv třetích osob - smyslem je zde především zabránit výraznému zúžení majetku dlužníka, ze kterého by se mohl věřitel uspokojit v případě nesplnění jeho povinnosti. Druhým omezením je ochrana slabšího z manželů před tím, aby tato smlouva ve svém důsledku vyloučila jeho schopnost zabezpečovat rodinu. Kromě toho zákon výslovně zakazuje zpětný účinek takové smlouvy.
Nově zákon výslovně pamatuje na smlouvy uzavřené snoubenci, ty nabývají účinnosti pochopitelně až uzavřením manželství. Podstatnou novinkou je možnost nechat tuto smlouvu zapsat do veřejného seznamu, pokud je to v ní ujednáno, případně to oba manželé navrhnou. Díky takovému zápisu se bude možné jejího obsahu dovolávat i vůči třetím osobám. Z hlediska právní jistoty ve smluvních vztazích je však trochu politováníhodné, že tento zápis nebude povinný.
Principiálně tedy NOZ v této části manželského práva majetkového nepřináší podstatné změny. Je sice podrobnější, ale bohužel se ne jasnější, neboť podrobnější úprava s sebou tradičně přináší nové výkladové problémy. Dalším aspektům majetkového práva manželů, tedy především o správě společného jmění, se budeme věnovat v dalším článku.