Obavy z nízké inflace rostou

V posledních měsících se ve vyspělých ekonomikách dostává do popředí obav opět inflace. Není to ale kvůli tomu, že by byla příliš vysoko. Ve většině zemí celková inflace klesá už od konce roku 2011 a nyní se v USA i eurozóně pohybuje pod 1 %. Podobným vývojem navíc prochází i inflace jádrová. Je těžké najít období, kdy se celková i jádrová inflace v tolika zemích nacházely tak nízko jako nyní. Výjimkou je několik měsíců po finančním kolapsu roku 2008 a roky 1998-1999 a 2002–2004, kdy působil propad cen ropy.

Co je hlavní příčinou dezinflace nyní? Obvykle to bývají klesající ceny energií, ty ale v současnosti nepadají tak prudce jako v letech 1998, 2002 a 2008. Příčina tak musí být ještě jinde. Většina postižených zemí je v eurozóně a tudíž hraje významnou roli krize. A přidávají se podmínky na trhu práce, které vedou k velmi nízkému růstu mezd. Navíc neexistují známky toho, že by v dohledné době měl přijít obrat. Záhadou je tedy spíše to, proč inflace neklesá ještě víc. Vezmeme-li v úvahu hlubokou recesi, měli bychom být momentálně v hluboké deflaci.

Do deflace jsme se ještě nepropadli pravděpodobně proto, že mzdy se obyčejně zastaví na nulové hranici růstu a neklesají. Druhým důvodem je důvěryhodnost inflačního cíle stanoveného na 2 %. Ta funguje oběma směry a rychlý růst báze tak nevyvolává růst inflačních očekávání, recese zase nevede k jejich poklesu. I tak si ale deflací po roce 2011 prošla řada ekonomik, včetně Japonska, Švýcarska, Portugalska, Kypru, Irska a Řecka. Její hrozbu bychom tedy neměli ignorovat.

Zabránit jí mohou jen dvě instituce, tedy Fed a ECB. Celková i jádrová inflace jsou si přitom v USA i eurozóně podobné, hrozba deflace je ale v USA pravděpodobně menší. Americká ekonomika by totiž měla příští rok růst nad trendem, inflační očekávání jsou ale stále pevně ukotvena na 2 %. ECB čelí mnohem vážnějšímu problému než Fed. Oživení v eurozóně je stále velmi anemické, v zadlužených zemích probíhá prudký pokles inflace do záporných hodnot a záporné sazby se tam tak dostávají na úrovně, které ECB nechce přijmout. ECB v letech 2014 a 2015 pravděpodobně nedosáhne svého inflačního cíle.

Ekonomové se moc neshodnou na tom, jak se bude inflace v eurozóně příští rok chovat. Podle některých by ekonomika mohla spadnout do pasti, ve které se bude inflace držet u nuly a následně poroste reálná dluhová zátěž. Draghi opakovaně hovořil o hrozbě „japonizace“, v roce 2014 ale možná podnikne razantní kroky, které by tuto hrozbu měly odvrátit.

(Zdroj: Blog Gavyna Daviese)