Vstup do nového roku sice doprovází poměrně vysoké valuace na akciových trzích, nejde ale o žádné extrémy. Budoucnost býčího trhu tak závisí hlavně na tom, zda globální HDP začne narážet na omezení na straně nabídky. To by totiž vedlo k utažení monetárních podmínek. S tímto hlavním bodem pak souvisí tři další: Nabídková strana ekonomiky v USA, pokusy Číny o omezení úvěrové bubliny a přesvědčení ECB o tom, že eurozóně nehrozí deflace.
Až doposud se obavy v USA týkaly hlavně poptávky a její schopnosti generovat přijatelný růst produktu. Nyní ale nastává změna. Fiskální politika už bude představovat brzdu ve výši pouhých 0,4 % HDP a očekává se, že růst produktu překročí 3 %. To je znatelně nad odhady potenciálního růstu, které se pohybují kolem 2 %. Mnoho ekonomů navíc tvrdí, že nabídková strana ekonomiky byla recesí poškozena a můžeme dokonce hovořit o tom, že rozdělení na nabídku a poptávku ztrácí v určitém smyslu opodstatnění. Ekonomové jako Paul Krugman ale tvrdí, že toto rozdělení je stále důležité a že potenciál se stále nachází vysoko nad současným produktem. CBO odhaduje, že leží asi 6 % nad ním a pokud tomu tak je, Fed by mohl začít zvedat sazby až po roce 2015. Obavy z toho, že nabídková strana ekonomiky byla přece jen znatelně poškozena, ale v poslední době sílí. Podle mého názoru se bude Janet Yellen snažit o to, aby sazby nerostly před rokem 2015 a bude bojovat s trhy v případě, že pohyby na nich naznačí opak. Nebude to jednoduchý proces.
Všichni se shodneme na tom, že čínský růst převyšující úroveň 10 % je u konce. Optimisté tvrdí, že tato země se dlouhodobě zaměřuje na kapitálové investice a že tento přístup bude úspěšný i nadále. Na dosažení toho, aby se HDP Číny mezi lety 2010–2020 zdvojnásobil, stačí růst kolem 6,9 %. Ten je lehce dosažitelný i s tím, že bude růst význam spotřeby domácností. Pesimisté naopak tvrdí, že současná úvěrová bublina je další známkou toho, že růst klesne až pod 5 %. Podle tohoto názoru se vláda snaží o skloubení neslučitelných cílů a výsledkem bude tvrdé přistání. Já považuji za významné to, že růst úvěrů doposud neklesl pod úroveň růstu nominálního produktu a že ceny pozemků stále rostou. Čím déle budou trvat pokusy o zkrocení těchto jevů, tím více poroste pravděpodobnost tvrdého přistání.
Bundesbanka zveřejnila analýzu, která tvrdí, že eurozóna deflačnímu riziku nečelí. Klesající náklady práce na periferii jsou podle ní vítaným jevem, protože jde o důsledek posunu k nové rovnováze. Trhy budou s tímto hodnocením pravděpodobně souhlasit, a to zejména v případě, že bude nadále pokračovat oživení ekonomiky eurozóny. Jestliže ale dojde k dalšímu posilování eura, ECB bude asi nucena k boji s nulovou hranicí sazeb. Bude v podobné situaci jako Fed před několika lety. Zároveň ale není pravděpodobné, že by Draghi přikročil k nějakým preventivním krokům. Možná bude dokonce třeba nějaké krize na trzích.
Z uvedených tří témat může kterékoliv hrát v letošním roce hlavní roli. V tuto chvíli se mi ale zdá, že největší obavy vzbuzuje vývoj v Číně.
(Zdroj: Blog Gavyna Daviese)