Jakékoli naděje na rychlé vyřešení, či aspoň zmírnění konfliktu na Ukrajině, se ukázaly marné. Boje se naopak stupňují při nepochybné ruské intervenci a snaze destabilizovat region. Západní země se vkládají do hry především hospodářskými sankcemi, ale jejich odhodlání hodně omezují s tím spojené ekonomické náklady.
Vzájemné sankce zkrátka znamenají ztráty, to v krátkém či středním období určitě platí. Omezení zahraničního obchodu, zahraničních investic, dodávek surovin apod. jsou jasné negativní šoky, které nejvíce poškodí přímo zúčastněné ekonomiky a jejichž nepříznivý vliv se dál rozprostře i na další. Jenže dlouhodobý obrázek je trochu jiný.
Většina lidí tak nějak považuje za správné postavit se agresi, už pro ochranu životů, práv apod. Tento postoj má ale oporu i z ekonomické strany. Klid zbraní a dodržování mezinárodního práva je věc, která utváří institucionální prostředí svědčící obchodu, snižuje náklady na silové vynucování jakéhokoli sporu apod. a tím pádem i dlouhodobě podporuje ekonomický růst. Vnější bezpečnost a právní stát jsou atributy ekonomik, které dlouhodobě poskytují nejvyšší životní úroveň. Má tedy smysl se o udržení takového prostředí snažit, bránit ho a to nejen doma, ale pokud možno i u důležitých obchodních partnerů.
Prostředky se mohou lišit, je ovšem omylem si myslet, že to bude zadarmo. Tuto iluzi v Evropě zřejmě vyvolal konec studené války, kdy staré hrozby jakoby vymizely a bezpečnostní záruky poskytované USA vypadaly více než dostatečně. Spojené státy hájily společné zájmy, zatímco v evropských zemích je stále velký problém nalézt jednotu v zahraniční politice a obrana se stala oblíbeným cílem rozpočtových škrtů. Evropa řadu let profitovala, a stále profituje, ze stabilního prostředí a fungujícího trhu a konec konců i úspor na "neproduktivní" armádě. Výdaje na údržbu ale zanedbala a přišlo varování.
Do současného konfliktu se Západ vojensky nijak nehrne a není divu. Stouplo ale odhodlání posílit výdaje na obranu aspoň na minimum požadované NATO, aby odstrašující vliv i schopnost zasáhnout o něco narostly. Hlavní zbraní jsou ovšem sankce, které by ideálně měly být tak intenzivní, aby nenechaly nikoho na pochybách, že se nedodržování pravidel nevyplácí. Bolet budou samozřejmě všechny zúčastněné a pro Evropu zahrnují i cenu navíc za předchozí sebeuspokojení a pasivitu. Ustoupit ale znamená zadělat si na větší problémy příště.
Všechna tato opatření lze krátkodobě chápat jako ztráty poškozující ekonomiku, zároveň ale také jako investici do budoucnosti, do jejího dlouhodobého potenciálu.