Konkurence je pro břídily, my potřebujeme monopoly
Pokud nějaká firma vytváří mnoho hodnoty, ještě to neznamená, že má sama vysokou hodnotu. Například americké aerolinky přepraví miliony lidí a vytvoří miliardy dolarů hodnoty každý rok. V roce 2012 stál průměrný lístek 178 dolarů, ale letecké společnosti na něm vydělaly pouze 37 centů. Srovnejme to s Googlem, který vytváří mnohem méně hodnoty, ale o dost více si jí podrží sám pro sebe. Aerolinky spolu soupeří, konkurenci nemá. Jde o srovnání dokonalé konkurence s monopolem.
Základní ekonomie vnímá dokonalou konkurenci jako ideál, který je široce rozšířený. Každá firma na konkurenčním trhu má produkt podobný těm ostatním a nemá možnost diktovat si prémiové ceny. Kdyby tomu tak nebylo, na trh by vstoupila firma nová a eliminovala by nadměrné zisky. Pokud jich na trh vstoupí naopak příliš mnoho, budou realizovat ztráty a některé z nich to zabalí. Vše se pak vrátí na udržitelný trend. Opakem je monopolní společnost, která si ceny diktuje. Nečelí konkurenci a vyrábí takové množství, které maximalizuje její zisky.
Pro ekonoma je každý monopol stejný. Pro mě ale nejde o společnosti, které jsou vůči ostatním agresivní, či se jim dostává příliš vysoké vládní podpory. Já vidím firmy, které jsou dobré v tom, co dělají, a jejich produkty nemají blízký substitut. Právě je dobrým příkladem. Protože od přelomu tisíciletí se mu podařilo odtrhnout se od ! i od . Američané si konkurenci idealizují a myslí si, že je zachránila před socialismem. Ve skutečnosti jsou ale kapitalismus a dokonalá konkurence v rozporu. Kapitalismus stojí na akumulaci kapitálu. Dokonalá konkurence ovšem eliminuje zisky a podnikatelé vědí, že vytvoření dlouhotrvající hodnoty nelze dosáhnout komoditním byznysem.
Jak velkou část firem vlastně představují monopoly? A jak velká část operuje v prostředí dokonalé konkurence? Těžko říci, protože oproti obecnému přesvědčení se firmy mezi sebou hodně liší. Oba typy firem pak mají motivaci nemluvit o své pozici pravdu. Monopolista lže, aby se chránil. Ve snaze udržet si své monopolní zisky udělá vše, aby svůj monopol skryl. Obvykle tak činí poukazování na (neexistující) konkurenci. Definice trhu je navíc složitá. má 68% podíl na trhu vyhledávání, ale pokud bychom ho začali považovat za reklamní firmu, jeho pozice by už ani zdaleka dominantní nebyla. Na globálním trhu by pak měl podíl dosahující asi 3,4 %. Co kdybychom ho brali jako diverzifikovanou technologickou společnost? Pak by jeho podíl klesl asi na 0,24 %, což je nesmyslné ve světle toho, jaký je jeho skutečný vliv.
Relevantní trh
Firmy čelící silné konkurenci si zase vymýšlejí, že mají oddělený trh. Podnikatelé mají vždy tendenci podceňovat míru konkurence, ale to je největší chyba, kterou může začínající společnost učinit. Fatální chybou je právě příliš úzká definice trhu, která vede k přesvědčení, že na něm bude mít firma dominantní pozici. Můžete tvrdit, že vaše restaurace nabízí jen britskou kuchyni, což nikdo jiný ve vašem městě nedělá. Na takovém trhu nebudete mít konkurenci. Ale nejsou skutečným trhem restaurační služby v celém městě?
Restaurace čelí intenzivní konkurenci. Právě z tohoto důvodu nechávají majitelé babičku v pozici vrchního a po dětech chtějí, aby myly nádobí. je něco jiného. O konkurenci se starat nemusí a může se tak starat o své zaměstnance, produkty a jejich dopad na svět kolem. Jeho motto „nebuďte zlo“ je součástí jeho marketingové strategie. Zrovna tak je ale charakteristické pro firmu, která je dost úspěšná na to, aby brala etiku vážně a zároveň tím neohrozila svou vlastní existenci.
V byznysu jsou peníze velmi důležité, nebo jsou úplně vším. Monopolisté si mohou dovolit přemýšlet i o něčem jiném než o nich. Firmy v dokonalé konkurenci nemohou. Jediná věc, která může posunout podnik od dennodenního boje o peníze, je monopol. Avšak zatímco jeho výhody jsou patrné pro všechny uvnitř, co lidé tam venku? Jsou vysoké zisky dobré i pro zbytek společnosti? Zisky platí zákazníci ze svých peněženek a monopoly si svou špatnou pověst zaslouží. Ale jen ve světě, který se nemění. My však žijeme ve světě dynamickém, objevujeme nové a lepší věci. Kreativní monopol dává zákazníkovi více možností, vytváří úplně nové kategorie produktů. I vlády jsou si toho vědomy. Částečně tak tvrdě pracují na tom, aby monopoly vznikaly (patenty), částečně se pak snaží vzniklé monopoly zničit.
Proč jsou tedy ekonomové posedlí tím, že ideálním stavem je dokonalá konkurence? Jde o pozůstatek minulosti. Ekonomové zkopírovali své matematické postupy od fyziků devatenáctého století. Jednotlivce a podniky vnímají jako zaměnitelné atomy, ne jako jedinečné tvůrce. Jejich teorie popisují stav rovnováhy, protože ten je jednoduché modelovat. V něm přichází vše do klidu, který ale znamená smrt. Každá nová inovace a nový produkt je ovšem takové rovnováze velmi vzdálen. V reálném světě je úspěch firmy založen na tom, že udělá něco, co jiní udělat neumějí. Monopol tak není patologickým jevem či výjimkou. Je podmínkou každého úspěšného podnikání. Tolstoj napsal, že „všechny šťastné rodiny jsou si podobny, každá nešťastná je ale ve svém neštěstí výjimečná“. V podnikání je tomu naopak. Všechny šťastné firmy se liší, všechny neúspěšné jsou si podobné. Nepodařilo se jim totiž uniknout konkurenci.
(autorem je Peter Thiel)
I u vyšetření rakoviny může méně znamenat více
Včasná diagnóza byla dlouho považována za hlavní zbraň v boji s rakovinou. Nyní ale někteří odborníci varují, že jde o zbraň dvojsečnou. Je jasné, že rakovina se v raném stádiu lépe léčí. Podle některých názorů ale příliš pečlivá diagnostika vede k tomu, že dojde k objevení i malých abnormalit u prostaty, prsou, slinivky a v dalších orgánech. Mnohé z nich jsou pak nazývány rakovinou a agresivně léčeny i přesto, že nemusí představovat žádné nebezpečí. Řada lidí tak podstupuje operace, chemoterapii a další léčbu, která může mít na jejich zdraví doživotní dopad, ale přitom není nevyhnutelná.
Časopis Lancet Oncology v souvislosti s uvedeným píše, že když pacienti slyší slovo rakovina, většinou předpokládají, že mají nemoc, která se bude zhoršovat a povede k jejich smrti. Stejně smýšlí i řada lékařů. Pravda je ale taková, že ne každý případ rakoviny je smrtelný. Například u rakoviny prostaty je její postup v 60 % tak pomalý, že nepředstavuje reálné nebezpečí. Pokud je i přesto léčena, výrazně se zvyšuje riziko impotence či inkontinence. Asi 15 % pacientů tak nyní volí pouhé pozorování a podle některých lékařů je to správná volba. Přibližně 2,5 miliónu Američanů je ročně diagnostikováno rakovinou kůže, ale jen zřídka jde o smrtelnou chorobu. Objevují se tak názory, že by se v této souvislosti neměl automaticky používat výraz rakovina a namísto chirurgického odstranění by mělo probíhat pozorování.
Návrhy na změnu přístupu k rakovině ale představují kontroverzní téma. Proti jsou lidé, kteří věří, že včasné objevení rakoviny zachraňuje životy lidí. Dohady o příliš intenzivní diagnostice podle nich přicházejí kvůli statistickým odhadům a pomýleným studiím. Otis Brawley z American Cancer Society k tomu dodává:
„Jsem si jistý, že asi u 10 – 30 % případů rakoviny prsu by bylo v pořádku, kdybychom je pouze monitorovali. Nemohu se ale někomu podívat do očí a říci mu, že je mezi těmi 10 – 30 % a že nebude léčen.“ Pacienti se prý navíc domnívají, že je vždy lepší podstoupit přehnané léčení, i kdyby to nebylo nutné. Problém spočívá v tom, že pokud je léčeno 1 000 lidí, kteří léčbu mít nemusí, může to znemožnit léčbu jednoho člověka, který ji skutečně potřebuje.
Problém tkví částečně v tom, že moderní medicína používá definici rakoviny z padesátých let devatenáctého století. Malé nádory byly v té době nedetekovatelné, nyní to jde hladce. Potřebujeme tak nové testy, které by rozlišily, co se skutečně bude chovat jako rakovina a co jako rakovina pouze vypadá. V tuto chvíli ale takové testy k dispozici nejsou. Pacienti i doktoři tak raději volí agresivnější postupy.
Zdroj: WSJ