Bývalý americký ministr financí Larry Summers a jeho kolega Lant Pritchett tvrdí, že na základě historických zkušeností je pravděpodobný návrat čínské ekonomiky k růstu kolem 2 %. Brát si historický vývoj za vodítko je smysluplné. Musíme se ale ptát, jaká je ta správná historie. Pritchett a Summers sledují globální vývoj, protože se domnívají, že růst je mezi zeměmi rozložen náhodně. Problém spočívá v tom, že takový pohled je ovlivněn řadou případů, kdy vysokého růstu nebylo dosaženo kvůli uplatňování špatné ekonomické politiky.
Několika zemím východní Asie se podařilo udržet silný růst a uzavírat mezeru mezi nimi a Spojenými státy i poté, co se dostaly do fáze, v jaké je nyní Čína. Podařilo se jim to díky několika klíčovým faktorům, mezi které patří i kompetentní a pragmatická vláda, zaměření na výrobní sektor a exporty, poměrně přívětivé podnikatelské prostředí, vysoké úspory a investice a celkově dobrá makroekonomická politika. Nepanuje sice jednotný názor na to, jaké byly ty nejdůležitější faktory v případě Japonska, Koreje či Tchaj-wanu. Většina se ale asi shodne na tom, že nešlo o vývoj, který by odpovídal typické „globální“ ekonomice.
Od roku 1978 Čína provedla řadu úspěšných reforem a její politika se stále více podobá úspěšnému modelu jejích sousedů. Je to hlavní důvod, proč od té doby dosahuje průměrného růstu ve výši 9,8 % ročně. Věci se mohou pokazit, ale pokud půjdou i další reformy tím správným směrem, měla by být tato země schopna dosahovat nadále tempa růstu, které leží vysoko nad globálním průměrem. Znamená to, že dalších 20 let poroste o 8 % ročně? V tomto období bude demografický vývoj velmi odlišný od vývoje v jiných asijských zemích během porovnatelného období jejich rozvoje. Výše investic, které by muselo být pro dosažení takového růstu dosaženo, neodpovídá potřebě změnit rovnováhu v čínské ekonomice. A její velikost je také mnohonásobně větší než u jiných zemí a Čína se proto nemůže tolik spoléhat na zahraniční poptávku.
Očekávám, že růst čínské ekonomiky zpomalí na úroveň 6,5 % v roce 2020 a na 5 % o deset let později. I to bude ale znamenat, že příjmy na hlavu se relativně k příjmům v USA do roku 2030 zdvojnásobí. Je pravděpodobné, že na této cestě přijdou klopýtnutí i krize podobně, jako tomu bylo v jiných asijských ekonomikách. Celkový vývoj ovšem nebude definován krizemi, ale dlouhodobým růstem, který není předmětem náhody, ale ekonomické politiky. Pokud bude nastavena správně, je pro tuto zemi relevantní historie východní Asie a ne historie globální ekonomiky.
Autorem je Louis Kuijs, který působí jako hlavní ekonom pro Čínu v .
Zdroj: BeyondBrics, FT