Ačkoliv do plánované účinnosti zcela nové regulace veřejných zakázek zbývá necelý rok, čeští zákonodárci nezaháleli a ke dni 6. března 2015 opětovně novelizovali zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů. Níže pro větší přehled podnikatelů přinášíme přehled vybraných změn, které „technická novela“ do zadávání veřejných zakázek přinesla.
O něco snazší zadávání víceprací
Až do poslední novelizace zákona o veřejných zakázkách byl zadavatel oprávněn zadat dodatečné stavební práce nebo služby, které nebyly obsaženy v původních zadávacích podmínkách (tzv. vícepráce) témuž dodavateli pouze v případě, že potřeba víceprací vznikla „v důsledku okolností, které zadavatel nemohl objektivně předvídat.“ Rozhodovací praxe přitom vyžadovala téměř absolutní míru objektivní nepředvídatelnosti na straně zadavatele. To znamená, že od zadavatele se očekávalo, že vynaloží při vymezení původního předmětu veřejné zakázky až nadstandardní péči mnohdy přesahující jeho možnosti. K tíži zadavatele přitom šly i veškeré nepřesnosti, kterých se dopustili odborníci, na něž se zadavatel v souvislosti s přípravou zadávacích podmínek obrátil, jako například geologové nebo projektanti.
Toto nastavení podmínek pro zadání víceprací často nutilo zadavatele k neekonomickému chování a vypisování nového zadávacího řízení na potřebné vícepráce. Případně k chování, které bylo na samé hranici zákona a vystavovalo zadavatele nebezpečí spáchání správního deliktu dle § 120 odst. 1 písm. a) zákona o veřejných zakázkách. Nezřídka totiž vyvstávaly spory o to, zda zadavatel ještě mohl, či již nemohl objektivně jednotlivé okolnosti vedoucí k potřebě zadání víceprací předvídat.
„Technická novela“ podmínky zadávání víceprací témuž dodavateli zmírnila. Zadavatel je totiž ponovu oprávněn zadat vícepráce již „v důsledku okolností, které zadavatel jednající s náležitou péčí nemohl předvídat“. V praxi to znamená, že pokud zadavatel jednal při vymezení předmětu veřejné zakázky s náležitou (resp. obvyklou) péčí, tj. například by si nechal projekt zpracovat příslušným autorizovaným odborníkem a následně by zjistil, že projekt byl neúplný nebo nedostatečný, pak by vady v projektu neměly jít k tíži zadavatele. Zadavateli by naopak mělo být umožněno takové chyby napravit zadáním víceprací v režimu jednacího řízení bez uveřejnění.
Dále pak došlo ke zvýšení maximálního možného limitu hodnoty víceprací zadávaných veřejným zadavatelem témuž dodavateli z 20% na 30% ceny původní veřejné zakázky.
Rozšíření dílčích hodnotících kritérií
„Technická novela“ dále umožnila zadavatelům hodnotit nabídky jednotlivých uchazečů o veřejnou zakázku rovněž z pohledu „organizace, kvalifikace a zkušeností osob zapojených do realizace veřejné zakázky, pokud mají tyto významný dopad na plnění předmětné zakázky.“
Zákonodárce předpokládá, že uvedené hodnotící kritérium by nemělo být zadavateli používáno paušálně, ale pouze ve specifických případech. Zejména v případech tzv. intelektuálních služeb (poskytovaných zadavateli poradci, advokáty, architekty apod.) a specializovaných řemeslných služeb.
Možnost hodnocení kvality a zkušeností realizačního týmu předmětu veřejné zakázky je zajisté vítanou změnou, která má potenciál přispět ke kvalitnějšímu plnění předmětu veřejných zakázek ze strany dodavatelů.
V každém případě však doporučujeme zadavatelům, aby postupovali při využívání těchto uvedených nových dílčích hodnotících kritérií v maximální možné míře obezřetně. V opačném případě totiž mohou zadavatelé počítat se zvýšením počtu námitek proti zadávacím podmínkám a s tím související nežádoucí pozorností ze strany Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. A to minimálně do té doby než se vytvoří dostatečná rozhodovací praxe.
Jedna nabídka už řízení neruší
Jakkoliv byla povinnost rušit zadávací řízení v případě „jedné nabídky“ přijata s bohulibými úmysly podpořit konkurenceschopnost dodavatelů a zabránit „šití“ zadávacích podmínek na míru vybraným dodavatelům, v praxi tato povinnost způsobovala značné potíže. A to i „poctivým“ zadavatelům a dodavatelům. Tato povinnost totiž nutila zadavatele i dodavatele hledat „kreativní“ cesty, které mnohdy lavírovaly na pomezí obcházení a porušování právních předpisů.
S ohledem na to nepochybně mnozí zadavatelé i dodavatelé kvitují, že zadavatelé již nebudou muset nutně rušit zadávací řízení v těch případech, kdy obdrží buď pouze jednu nabídku, nebo kdy jim po posouzení obdržených nabídek zbude pouze jedna nabídka k hodnocení. Pro úplnost však dodáváme, že možnost zrušit zadávací řízení v případě „jedné nabídky“ zůstala zachována, avšak je zcela na uvážení zadavatele, zda této dobrovolné možnosti využije či nikoliv. A to zejména s přihlédnutím k hospodárnosti nabízejícího se řešení.
Konec „hodnotitelů“ v Čechách
Dále pak zákonodárce alespoň prozatím vzdal snahu o zavedení institutu hodnotitelů, kteří měli být povinně jmenování do hodnotících komisí u významných veřejných zakázek. Původně měl výše uvedený koncept fungovat již od 1. ledna 2014. Vzhledem k tomu, že Ministerstvo pro místní rozvoj nedisponovalo potřebným personálním ani finančním aparátem, došlo k odložení o 1 rok. Situace se však nezlepšila ani v průběhu roku 2014 a tudíž byl institutu hodnotitelů opuštěn.
Dřívější zánik odpovědnosti za správní delikt
“Technickou novelou“ došlo k úpravě dob, ve kterých může Úřad pro ochranu hospodářské soutěže zahájit správní řízení o správním deliktu vůči zadavateli ze stávajících 5 let na 3 roky ode dne, kdy se o deliktu Úřad dozvěděl, nejpozději však do 5 let (namísto původních 10 let) ode dne, kdy byl správní delikt spáchán.
Významné změny v řízení před ÚOHS
Změnám souvisejícím s přezkumným řízením před Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže, které se podstatným způsobem dříve či později dotknou velké části dodavatelů, bude věnována pozornost v příští části miniseriálu zaměřeného na poslední novelu zákona o veřejných zakázkách.