Omezená nabídka kakaa vyhání ceny této komodity, která je klíčovou ingrediencí pro výrobu čokolády, vzhůru. Kakaový průmysl si však chce za každou cenu udržet své marže a tak se rostoucí ceny kakaa promítnou právě do cen čokolády pro běžné spotřebitele.
Ředitel Mezinárodní organizace pro kakao Jean-Marc Anga měl již v loňském roce pro milovníky sladké pochoutky zlověstný vzkaz: „Průmysl bude muset z důvodu strukturální nerovnováhy nabídky a poptávky na trhu s kakaem buď zmenšit tabulky čokolády, nebo zvýšit jejich ceny.“ Toto varování se stalo realitou. Cena kakaa trvale roste a výrobci čokolády tento trend přirozeně nezanechali bez odezvy.
Vývoj ceny kakaa za posledních pět let.
Dražší nebo méně
V zásadě na trhu s čokoládou převládají dva přístupy, jak se její producenti s vyšší cenou základní ingredience vypořádali. Buď zvýšili ceny anebo zmenšili balení. To alespoň vyplývá ze zprávy Euromonitoru. Není to ale zdaleka vše. Aby se nepřipravili o zisky, snaží se čokoládoví výrobci čokoholiky přimět k nákupu prémiových značek či takzvaných sáčků ke sdílení, jejichž obsahem bývají jednotlivě balené tabulky čokolády. Obě tyto kategorie totiž generují vyšší marže než klasická a standardně balená čokoláda.
Stoupající ceny komodit report Euromonitoru označil za jeden z klíčových faktorů menších ziskových marží u společností, které vyrábějí balené zboží. Cena za kilogram čokolády, která se pohybovala v Severní Americe v roce 2010 okolo 11 dolarů, je dnes o 27 procent vyšší a to na úrovni 14 dolarů. Producenti sladké pochoutky samozřejmě vyšší náklady přenášejí na spotřebitele. Nárůst cen čokoládových výrobků mohli zaznamenat zákazníci i v českých obchodech.
Jedním velmi efektivním způsobem, jak zvýšit cenu čokolády na kilogram jsou právě sáčky ke sdílení, tedy pytlíčky naplněné menšími čokoládovými tabulkami, které sice budí iluzi výhodné koupě, opak je však pravdou, jsou totiž dražší než standardně balená čokoláda. Na evropském trhu platí spotřebitelé 16 dolarů za kilo čokolády v sáčcích ke sdílení, za kilo klasicky balené tabulky čokolády je to o 25 procent méně, tedy 13 dolarů. Není překvapením, že je v zájmu zvyšování ziskové marže výrobců, aby zákazníci kupovali pytlíčky s jednotlivě balenou čokoládou. Pro zákazníky to přirozeně již tak výhodné není.
Volatilní komodity a producenti zboží
Dopady volatility cen komodit se dají zmírnit i změnou poměru ingrediencí. To je ale velmi riskantní krok, která by se nemusel společnostem vyplatit, může se totiž výrazně podepsat i na konečné chuti a textuře produktu. Výrobci „lepší“ čokolády úspěšně prosazují i jinou strategii vylepšování marží. Snaží se protlačit své prémiové produkty k širšímu spektru spotřebitelů, s tím, jak si kupující dopřávají sladké potěšení méně často. Společností, která úspěšně implementovala tuto strategii je například švýcarský .
Další skvělou fintou, která může ospravedlnit zvyšování cen je i získání certifikace od organizací poskytujících etické značení jako je Fairtrade nebo Rainforest Alliance. Získat takovou certifikaci je dost cenově náročné, lze tím tedy snadno ospravedlnit vyšší jednotkové ceny. Další cestou ke zmírnění dopadu zvyšování komoditních nákladů je zajištěním vlastních dodávek akvizicí producentů komodity. Tím se mohou společnosti ochránit před výraznými výkyvy v cenách. Některé společnosti již tuto strategii implementovaly. Jako příklad poslouží akvizice tureckého producenta lískových oříšků italským výrobcem Nutelly Ferrero v roce 2014 poté, co cena lískových oříšků, které jsou hlavní ingrediencí pro výrobu Nutelly, kvůli mrazům raketově vzrostla. Taková strategie může společnostem přinést větší jistotu s ohledem na dodavatelský řetězec. Výrobci nejen čokolády tak sníží komoditní rizika, náklady zpracování se stanou stabilnějšími a firmy tak získají větší prostor pro vyjednávání s maloobchodníky.
Zdroj: FT