Řecko a jeho věřitelé teď schvalují dohodu, která zajistí finanční podporu výměnou za rozsáhlé reformy. Proti dohodě se sice ozývá víc než dost výhrad, leč politické poměry neumožnily žádnou lepší. Dohoda ale může – a musí – posloužit jako základ pro záchranu Řecka a eurozóny.
Aby se plán osvědčil, řecký premiér Alexis Tsipras musí projevit opravdovou věrnost reformnímu programu, jemuž ani on, ani mnozí řečtí občané nevěří. Dále musí navázat spojenectví s řeckými proevropskými stranami, protože jedině sjednocená vláda dokáže dostát závazkům.
Věřitelé musí najít peníze na financování sanace. Konečně Mezinárodní měnový fond se musí s euroskupinou dohodnout, jak v Řecku obnovit udržitelnost, což je podmínka nutná k tomu, aby země znovu získala přístup na kapitálové trhy.
Při tomto úsilí je potřeba ctít zásadní rozdíl: Řecko se sice zavázalo k hluboké a rychlé reformě, ale nesmí být nuceno k spěšné fiskální konsolidaci. Právě takový přístup by mohl podkopat naléhavě potřebné strukturální reformy, především vyčerpáním politického kapitálu nezbytného k jejich uskutečnění.
Nedávná dohoda bohužel zahrnuje nerealistické návrhy fiskální korekce. Než koncem června zavřely řecké banky a byla zavedena regulace kapitálu, Evropská komise odhadla primární rozpočtový schodek v letošním roce na 4-6 miliard eur, čili 2-3 % HDP. Teď to vypadá, že by primární schodek (bez splátek úroků) mohl dosáhnout 6 % HDP, přičemž HDP by se propadl o 4 %.
Nová dohoda přesto očekává, že Řecko letošní fiskální deficit vykompenzuje během pouhých pěti měsíců. Jak už Řecko a další země eurozóny zjistily, snaha uspěchat fiskální korekci zvyšuje dluhové zatížení, neboť vyždímaná likvidita a průvodní nejistota podrývají výstup i reformní úsilí.
Tak například jednou z klíčových iniciativ k řešení fiskálního schodku je zvýšení daně z přidané hodnoty na 23 % u téměř veškerého zboží a služeb. Jenže vzhledem k tomu, že vyhýbání se DPH dosahuje v Řecku 50 %, zvýšení daně ještě dále znevýhodní platící firmy, které jsou obvykle větší a efektivnější, oproti těm, které neplatí. Řecko by se tedy mělo nejprve zaměřit na vytvoření právní a technické infrastruktury k boji proti daňovým únikům.
Pro řeckou vládu bude těžké se nového programu držet, nebudou-li jeho fiskální cíle dávat smysl. Přestože v tuto chvíli je politicky nereálné vyjednávat o změně dohody, je potřebná seriózní analýza nezbytné fiskální korekce, snad doplněná o posudek nezávislých expertů.
Toto hodnocení potvrzuje poslední analýza udržitelnosti řeckého dluhu vypracovaná MMF. Vzdor tlaku Německa a dalších zemí na účast v novém programu finanční sanace se MMF nezapojí, nebude-li podle jeho mínění řecký dluh udržitelný. To znamená nutnost uvést dluhová břemena ekonomiky do souladu s fiskálními toky, a to správnou směsí přísných, ale dosažitelných fiskálních cílů a odpouštění částí dluhů.
Fiskální kázeň by neměla být vyšší prioritou než důležité strukturální reformy začleněné do nové dohody, zejména opatření směřující ke generální revizi penzí, právní soustavy, produktových trhů, veřejné správy a soudnictví. Realizace bude velice náročná i bez přehnaně přísných fiskálních cílů; s nimi by mohla být nemožná.
Kupříkladu dřívější pokusy o penzijní reformu byly dílčí a nerozhodné a jejich účinnost rozmělňovaly výjimky a odkladné lhůty. Rovněž pokusy o reformu občanského soudního řádu, usilující o zlepšení efektivity soudní soustavy, započaly sice už v roce 2011, ale bylo dosaženo jen malého pokroku, zejména kvůli neschopnosti vlády zlomit odpor asociací právníků, kteří by přišli o přemrštěné poplatky za zbytečné úkony. A třebaže byly položeny základy reforem produktových trhů, neproběhly žádné přípravy k důkladné reformě veřejné správy.
Stěžejní pro překonání těchto potíží je, aby reformy vzal za své řecký lid a nad partikulárními zájmy tak dokázal převážit zájem veřejný. I to ale bude těžké, vzhledem k rozšířenému názoru, že reformy Řecku vnucují jeho věřitelé. Budováním širokého konsenzu musí cestu vpřed razit Tsipras.
Důležité jsou detaily reformní legislativy. Namísto snahy dodržet nesplnitelné lhůty by zákonodárci měli postupovat rozvážným tempem.
Řecké banky – u nichž je teď vzhledem k vysokému objemu nesplácených úvěrů velice pravděpodobné, že budou spíš insolventní než ilikvidní – budou zároveň vyžadovat masivní rekapitalizaci, financovanou Evropským stabilizačním mechanismem, nikoliv řeckým státem, aby se přerušila vazba mezi bankami a suverénem. Tato operace může také zahrnovat restrukturalizaci.
Při této snaze se do sanace nesmí zavlékat vkladatelé, což by mělo škodlivé sociální důsledky, ani nesmí dojít k převodu bank na řecký stát, neboť pak by ve finanční soustavě zakořenil klientelismus. ESM by banky později prodal v otevřených aukcích, aby se mu vrátila investice.
Mnozí v Řecku, jakož i někteří cizinci, označili novou dohodu za „neokoloniální útlak“. Pokoření Řecka při vyjednávání skutečně vyvolává vzpomínky na to, jak MMF během asijské finanční krize roku 1997 jednal s indonéským prezidentem. (Někteří věřitelé mají zase pocit, že pravou obětí jsou oni, podvedeni řeckými protějšky, které nikdy neměly v plánu splnit své sliby.)
Řekové ale musí dát tyto emotivní reakce stranou a přiznat si nutnost mnohých navržených reforem. Neschopnost Řecka je zavést umožňuje doposud prakticky neomezené pokračování klientelismu, oligarchie, korupce a daňových úniků, z nichž pramení dysfunkce tamní ekonomiky i politiky.
Alternativou je řecký odchod z eurozóny. (Domněnka německého ministra financí Wolfganga Schäubleho, že si Řecko může vybrat jen „oddechový čas,“ je klam.) Ekonomové předstírající, že by to pro Řecko nebyla ekonomická a politická pohroma, by se měli důkladně seznámit se strukturou řeckého obchodu, chabou reakcí exportu na interní devalvaci, která je už dnes obrovská, a bilancemi firem a domácností.
Někteří by přivítali újmu, již by to způsobilo evropské jednotě; my však ne. Nedávná dohoda není ani zdaleka ideální. Řecko a jeho věřitelé se ale musí postarat, aby v praxi fungovala.
Autoři Elias Papaioannou, Lucrezia Reichlin a Richard Portes jsou profesory na London Business School.
Copyright: Project Syndicate, 2015.
www.project-syndicate.org