Dnešní obchodování je vše, jen ne příliš logické. Daří se dluhopisům (především americké a německé registrují pokles výnosů), ale ztráty naopak zaznamenává zlato. Úvaha o útěku od rizika patrná z klesajících cen akcií tak nemá příliš pevné základy.
Podivný pohyb je patrný také v případě ropy. Její cena prudce klesá i přes indikace, že by nabídková strana měla v průběhu roku doznat výraznějšího osekání. V posledních týdnech jsme s ohledem na problémy v Číně byli svědky přesunu zájmu investorů spíše k poptávkové straně, pročež by se nabízelo hledat vysvětlení v náznacích možných obtíží globální ekonomiky. Nicméně v případě, že bychom nějaké „poptávkové“ vysvětlení našli (jakože jich vyjma měkkého indikátoru spotřebitelské důvěry v USA příliš dneska není), logickou paralelou by měl být silnější propad v cenách akcií.
Trh se tak alespoň na první pohled dnes nechová příliš koncepčně, což má pravděpodobně poměrně jednoduché vysvětlení. Již příští týden na řadu přijde toliko vyhlížené zasedání amerického Fedu. S ním jsou spojená značná rizika, a to především s ohledem na skutečnost, že se vlastně ani samotní tržní hráči neshodnou, co by bylo například pro akcie příznivějším výsledkem. Tradičním pohledem by akciím (minimálně těm americkým, které nicméně výrazně ovlivňují obchodování v Evropě) mělo nahrát spíše odložení začátku procesu normalizace (logikou nižší sazby = vyšší investiční/spotřební aktivita = vyšší korporátní zisky). Nicméně část investorské obce se domnívá, že zvýšení sazeb (nutno říci o titěrných 25 bps) trhy zklidní a přinese příznivější indikaci, než další odložení. Fed své rozhodnutí totiž zakládá zejména na výkonnosti, respektive výhledu, pro americké hospodářství, další odklad tak může být vnímán jako signál křehkosti světové ekonomiky číslo jedna.