Tento týden bude z hlediska pravidelně přicházejících ekonomických dat volnější. Doufejme, že se nám o zábavu nebude starat Čína tak, jako v týdnu minulém. Pokud ne, bude největší pozornost pravděpodobně upřena na pátek, kdy se dozvíme, jak se v prosinci vyvíjely maloobchodní tržby v USA. Americký spotřebitel je klíčovým tahounem americké ekonomiky a dost významným prvkem celé ekonomiky globální. Prosincový vývoj pak přinese i vzpomínky na konzumní část Vánoc – jak moc se musel jejich Santa ohánět?
Zaděláno na dárkovou krizi?
Podle prvního grafu bychom se mohli domnívat, že americký spotřebitel se letos překonal. Jde o výsledky průzkumů ohledně „předpokládané výše výdajů za vánoční dárky“. Na první pohled je vidět, že ochota platit za dary pod stromečkem je hodně cyklická. V roce 2007 tak průměrný Američan plánoval koupit dárky za 866 dolarů, rok poté byl už pod tíhou krize ochoten jen k výdaji ve výši 616 dolarů. Santa Klaus si tehdy trochu odpočinul, ale už v roce 2010 výdaje zase prudce rostly. Po opětovném poklesu v roce 2013 se pak v roce 2015 dostáváme na hodně vysoký plánovaný výdaj dosahující 830 dolarů.
Zdroj: Statista.com
Soudě podle předchozího vývoje jsou podobně vysoké úrovně dárkových výdajů jako v roce 2015 poněkud nebezpečné – Santa se přehřívá a přichází dárková korekce. Americká ekonomika je na tom ale nyní poměrně dobře a pokud by se toto korekční pravidlo potvrdilo i v roce 2016, půjde spíše o důsledek vývoje v Asii. V samotných Spojených státech by snad mohly hrozit problémy pramenící z trhu odpadních dluhopisů.
Paní Santa Klausová
Na Statista.com mě zaujal ještě jeden graf. Ukazuje, kdy ženy a muži podle průzkumu začínají nakupovat vánoční dárky. Nákupní horečka u obou pohlaví evidentně vrcholí v listopadu, poměrně dost lidí ale (prý) nakupuje už před zářím (první dva sloupce) a také během prvních dvou týdnů v prosinci. Těsně před Vánoci pak nakupují jen 3 % žen a 5 % mužů (což mi připadá jako číslo z říše snů).
Zdroj: Statista.com
Tento druhý graf hlavně na významný nevánoční jev: Jednoduše řečeno, ženy jsou podle něj znatelně zodpovědněji a nebál bych se říci, že lépe plánují a mají dlouhodobější pohled. Alternativní vysvětlení je takové, že jim znatelně více záleží na tom, aby dar od nich potěšil a byl ten „správný“. Což zase ukazuje větší zodpovědnost, empatii. Určitě nejsem zastáncem povinných kvót pro počet žen kdekoliv, ale zdá se, že se v této oblasti skutečně soustavně ochuzujeme. A dárky by měla nosit spíše paní Santová.
Dárky nejsou jednoduché
Když už se vracíme k Vánocům, rád bych si v závěru dovolil obecnější poznámku. V době našich babiček a dědečků bylo pro většinu z nich poměrně těžké kupovat vánoční dárky. Žilo se takříkajíc „z ruky do huby“, úspory byly minimální a pokud nějaké dárky byly, šlo o čistě „funkční“ věci. Radost z nich tím ale asi netrpěla, spíše naopak. I dnes je pro velkou část společnosti hodně těžké kupovat dárky. Příčinou ale nejsou naše nízké příjmy, ale naopak příjmy vysoké, vysoký životní standard a blahobyt. Jsme saturováni a je tudíž stále těžší najít něco, co by překvapilo, udělalo radost.
Objevují se tak názory, které současný stav tak nějak odsuzují a v podstatě doporučují návrat do minulosti. Ono ale tenkrát určitě nebylo o co stát. Namísto teoretizující idealizace starých časů by nám mohl stačit třeba pouhý vděk za to, jak se nyní máme po materiální stránce dobře. To je velký dar, s kterým jen ještě neumíme tak úplně ideálně pracovat.