Ten příběh už tu byl. Když finančník George Soros v roce 1992 zaútočil na britskou libru a svými tahy "zlomil“ Bank of England, byly jeho obchodní transakce s librou vedeny přesvědčením, že britská měna neměla „správnou“ hodnotu. Velká Británie měnu devalvovala poté, co utratila své devizové rezervy v marné obraně proti Georgu Sorosovi. Má se proto zato, že Georg Soros odešel z tohoto souboje se ziskem jedné miliardy dolarů, ne-li víc. A britská ekonomika se k překvapení mnohých poté, co libra našla svou „správnou“ hladinu, rozjela.
Nyní se něco podobného děje v Číně. A dopředu je, alespoň podle komentáře deníku The Wall Street Journal, jasné, že Čína ze zuřících bitev se spekulanty ohledně měny neodejde s vítěznou trofejí. A to proto, že aktuální zemětřesení na měnových trzích kvůli čínské měně odrážejí mnohem závažnější důvody, než jen nerovnováhu v podobě nadhodnoceného jüanu: Čína je totiž nyní fatálně závislá na stále větších finančních „dotacích“ v podobě úvěrů od lokálních bank. A to proto, aby země udržela ekonomický růst.
Signály o spekulativních útocích na jüan na offshore trzích ale jsou a zvyšují pesimismus investorů o tom, že čínští představitelé budou mít dostatek síly odvrátit drastické ekonomické zpomalení. Podle DSB Bank utratily čínské měnové autority ze svých rezerv 663 miliard dolarů od června 2014 na obranu měny, takže nyní rezervy tvoří až 3,3 bilionu dolarů.
Jak omezit průmyslové kapacity bez měnových ztrát?
Podle reportérů WSJ je země již plná "zombie" továren, prázdných bytových domů, které tvoří předměstí „duchů“, zakonzervovaných elektráren a další infrastruktury, kterou nikdo nepotřebuje. Dokončují se ale další nehospodárné projekty, a to přesto, že čínská vláda stále více mluví o snížení nadměrných průmyslových kapacit.
Problémem ale podle ekonomů je, že pokud roste dluh při současném nastavení ekonomiky, je Čína vystavena možné finanční krizi. Podobnou situaci zažilo Japonsko na počátku 90. let, když bojovalo s následky splasknutí finanční bubliny. „Globální akciové trhy ale nejsou nyní nastaveny pro přijetí tohoto rizika, a to ani po 16% poklesu hodnoty akcií v amerických dolarech od svého vrcholu v květnu 2015,“ uvedl Rodney Jones, expartner Soros Fund Management.
Jenže řešení současných problémů Číny, na rozdíl od Velké Británie, nespočívá v prudké devalvaci čínské měny. Ta by mohla situaci na trzích totiž navíc ještě zhoršit. A to vyvoláním finančních zmatků u čínských obchodních partnerů. A alternativa – totiž další zavedení přeshraničních finančních kontrol - by mělo zcela opačný efekt. Znamenalo by to totiž ústup od politiky Pekingu, který stále více tlačí měnu do mezinárodních vod. Čínské úřady by mohly také zavést „free-float“ měny, který by mohl současné komplikace vyřešit. Jenže - každý strmý pád jüanu by byl nejen pro Čínu velmi riskantní.
Řešení komplikací Číny nebude jen tržní
Podle deníku WSJ se proto dá čekat, že se řešení měnových komplikací ze strany finančních autorit země vyhne nějakému ryze tržnímu řešení. Vládní ekonomové razí heslo o tom, že musí udržet "základní stabilitu," a to i přesto, že je země vystavena těžkému úkolu. Čínská měna ztratila vůči americkému dolaru v roce 2015 4,5 % a mnozí obchodníci si myslí, že už nemá kam klesat. Pravdou podle deníku WSJ je to, že část komplikací s jüanem může jít za novou metodikou centrální banky, která stanovuje hodnotu měny vůči koši měn.
Čínské měně podle konstatování WSJ nepomáhá i přehlížení příznivých zpráv. Jednou z nich je například to, podle Boston Consultancy Group, že čínský spotřebitelský trh může dosáhnout v roce 2020 díky výdajům mladých bohatých spotřebitelů až 6,5 bilionu amerických dolarů, což představuje nárůst o 54 % proti roku 2015. Navíc – komentáře o dopadech čínského zpomalení ekonomického růstu na světové ekonomiky, může být přehnaný. Příklad: Australský premiér Malcolm Turnbull v minulých dnech uvedl, že ekonomika jeho země, byť je silně závislá na prodeji železné rudy, uhlí a dalších komodit do Číny, si vede dobře i přes silný propad cen komodit velmi dobře.
Světoví lídři vidí možné příčiny problémů s čínskou měnou i v komunikaci dennodenních aktivit, které úřady v Číně vedou. Mezinárodní finanční lídři se proto stále více obávají, že měnový chaos v Číně by mohl narušit již tak křehkou globální ekonomiku a uvrhnout jí do recese. Šéfka Mezinárodního měnového fondu Christine Lagardeová například vzkázala čínským úředníkům, aby lépe vysvětlovali aktivity, které souvisejí se správou směnných kurzů. A to nemluvě o nejvyšších patrech čínské politiky, kterou řídí komunistická strana. „Pokud se všechny hrozby naplní, zhorší to krizi důvěry. Spekulanti nejdou totiž jen po měně, oni prodávají samotnou Čínu,“ konstatuje na závěr deník WSJ.
Zdroj: The Wall Street Journal, Reuters