Současný vývoj kolem Brexitu a debata probíhající v dalších členských zemí EU naznačuje, že bude přicházet posun směrem ke stavu, který lze charakterizovat výrazem „EU a la carte“. Půjde tedy o Unii, kde bude docházet k hluboké spolupráci v řadě oblastí. Této spolupráci a řešení konkrétních problémů se ale bude věnovat vždy jen skupina zemí, kterých se nejvíce týkají. Příkladem je nyní problematika finančních transakcí. Jakých oblastí by se to mohlo týkat nejvíce?
Mezi tyto oblasti bude patřit obrana – doposud byly zahraničních vojenských akcií schopny jen Francie a Velká Británie, která se rozhodla pro odchod z EU. Dále sem bude patřit energetika, protože jednotlivé národní politiky se zde značně liší – v Německu došlo ke stop stavu u jaderné energie, ve Francii je posun tímto směrem jen částečný (Velká Británie se věnuje rozvoji jaderné energetiky).
Některé země, jako například Francie, mohou také postupovat rychleji v oblasti prevence klimatických změn. Významnou oblast představuje uprchlická krize. Východní Evropa a Rakousko uprchlíky odmítají, jiné země jsou k nim vstřícnější. K tomu lze přidat oblast zdanění, protože v současné době neexistuje v podstatě žádná koordinace, a samozřejmě i oblast monetární politiky, která EU rozděluje na eurozónu a zbytek zemí v Unii.
EU bude tedy hovořit jedním hlasem pouze v omezeném množství případů. Příkladem bude pravděpodobně obchod, zemědělství a konkurence. Je takový posun směrem k EU a la carte pozitivní, či negativní? Unii dá pravděpodobně mnohem více flexibility. Členské země budou aktivní pouze v oblastech, ve kterých si to budou přát. Zmíněný posun by měl vést také k menší centralizaci a větší váha by měla být kladena na názor veřejnosti v jednotlivých členských zemích. EU by měla být schopna efektivnějšího zaměření na klíčové otázky, jako je oblast bezpečnosti a obchodu. Zároveň ale dojde i k její dezintegraci, protože tu v podstatě bude tolik unií, kolik bude problémů volajících po řešení. Země, které se společného řešení nezúčastní, pak mohou provádět konkurenční politiku a poškozovat ostatní. A pro zbytek světa bude těžké takové EU rozumět.
Zdroj: Natixis