Spojeným státům trvalo asi 150 let, než se staly optimální měnovou oblastí. Tato dlouhá cesta končila někdy ve třicátých letech minulého století, kdy už se dalo říci, že pro celou zemi se hodila jedna monetární politika. Od té doby jsou USA dávány za příklad optimální měnové oblasti a toho, co musí splňovat. Platilo to zejména ve srovnávání s eurozónou. Jenže věci se od té doby změnily a v americké optimální měnové oblasti se vše nevyvíjí tím nejlepším směrem. Jak totiž ukazuje následující obrázek (míra migrace v rámci jednotlivých států a mezi nimi), v USA znatelně klesá mobilita práce:
Grafem popsaný vývoj může mít řadu příčin. Podle mého mínění je nejpravděpodobnější ta, o níž hovoří David Schleicher, který poukazuje na regulaci v oblasti využití půdy a různých licencí či na závazky nekonkurence. Tedy na řadu administrativních omezení, která lidem ztěžují přesun za jinou prací. Podle Schleichera navíc omezují nejvíce ty, kteří potřebují největší míru mobility – tedy lidi z nižších společensko-ekonomických vrstev.
MMF nedávno zveřejnil studii, která rozpracovává analýzu Blancharda a Katze z roku 1992. Nová studie tvrdí, že ekonomické šoky nyní v USA vyvolávají menší přesuny lidí za jiným zaměstnáním a reakcí na ně je spíše růst nezaměstnanosti. Něco podobného tvrdí ekonom Tyler Cowen a dodává, že americká kultura je stále více averzní vůči riziku. To sebou nese i nižší ochotu stěhovat se a hledat příležitosti jinde.
Jaké dopady by snížená mobilita mohla mít? Fed nastavuje jednotnou monetární politiku pro 50 různých států i přesto, že jejich ekonomika se může velmi lišit strukturálně i cyklicky. Extrémy mohou představovat například Michigan a Texas. Má smysl, aby takové dvě ekonomiky měly společnou monetární politiku? Podle teorie optimálních měnových oblastí je odpověď kladná pouze tehdy, pokud mají dvě hospodářství podobný cyklus, nebo mají mechanismus, jak absorbovat šoky. Tedy zejména flexibilní ceny, mobilitu práce a fiskální transfery.
Jestliže tedy v USA klesá mobilita práce, znamená to, že v některých oblastech se snižuje schopnost absorbovat šoky a klesá celková odolnost ekonomiky. Blanchard a Katz navíc v roce 1992 tvrdili, že právě vysoká mobilita je v USA tím nejúčinnějším nástrojem absorpce šoků. I změny monetární politiky tak mohou být v některých státech a regionech stále bolestivější. Pokud se tedy nezvýší fiskální transfery a cenová flexibilita, Spojené státy se budou dál pohybovat směrem od optimální měnové oblasti.
Autor: ekonom David Beckworth
(Zdroj: Macromarketmusings)