Výraz silný dolar je možná jedním z nejvíce matoucích v ekonomickém žargonu. Tato fráze může poukazovat na patriotismus a schopnost USA vítězit nad svými ekonomickými rivaly. Ve skutečnosti ale síla dolaru ukazuje jen na sílu kupní – čím silnější dolar je, tím více si za něj mohou americké domácnosti a firmy koupit v zahraničí. Slabší dolar jim ale zase umožňuje více v zahraničí prodat. Pokud nám tedy jde o vyšší exporty, síla spočívá ve slabší měně.
O tom, zda by se Spojené státy měly snažit o dolar silný či slabý, diskutuje mnoho lidí. Prezident Trump se k tématu vyjadřuje nejasně a já mu to vyčítat nemohu, protože jde o složitou věc. Faktem ovšem je, že Spojené státy nyní ze zbytku světa nakupují mnohem více, než mu prodávají. Vývoj americké obchodní bilance (v poměru k HDP) shrnuje následující graf:
V grafu popsaný vývoj také znamená, že zahraniční subjekty hromadí americké finanční závazky. Drží dolary, americké dluhopisy a další cenné papíry. Pokud by chtěly, mohou je vyměnit za zboží vyráběné v USA. Kdyby si Spojené státy od zbytku světa půjčovaly s tím, že budou doma investovat, nevzbuzoval by popsaný vývoj obavy (podobně se chová řada rozvíjejících se zemí). Více investic totiž znamená, že země v budoucnu zbohatne a bude pro ni jednodušší splácet své závazky.
V USA se ale nezdá, že by k něčemu takovému docházelo. V devadesátých letech a na počátku nového tisíciletí dosahovaly investice v USA v poměru k HDP zhruba standardních hodnot. V posledních deseti letech investice znatelně klesly, ovšem obchodní deficity ne. Vývoj investic v poměru k HDP shrnuje druhý obrázek:
Popsaný vývoj už obavy vzbuzuje. Znamená totiž, že země si žije nad své současné poměry, ale i nad poměry budoucí. Ty totiž nezlepšují vyšší investice a v budoucnu bude tedy těžší splácet dluhy, které se nyní hromadí. Takový vývoj může dokonce vést k politickým nepokojům a pokusům snížit dluhovou zátěž inflací. Ta ale představuje jen jednu z forem defaultu, který se může stát ekonomickou katastrofou.
Americká vláda tak má dobrý důvod ke snahám o snížení obchodních deficitů. Otázkou ovšem zůstává, zda je slabý dolar dobrým nástrojem k dosažení tohoto cíle. Tato strategie by znamenala, že Fed musí držet sazby nízko. Nyní je naopak zvyšuje, ale pokud by se ztotožnil s cílem vlády, může svou politiku změnit. Historie ukazuje, že inflační riziko by se tím výrazně nezvýšilo. Pokud by se ovšem Fed zaměřil na cílení měnového kurzu, znamenalo by to, že ztratí velkou část své schopnosti stabilizovat domácí ekonomiku.
Není také jasné, zda by slabý dolar skutečně pomohl změnit obchodní bilanci. Globální výrobní řetězce jsou značně složité a američtí výrobci jsou jen jednou z jejich součástí. Slabší dolar by podpořil jejich tržby, ale také by vedl k růstu jejich nákladů. Mary Amiti, Oleg Itskhoki a Jozef Konings ve své studii z roku 2014 dokonce tvrdí, že kurzové změny nebyly v posledních letech moc efektivním nástrojem ve snahách o ovlivnění obchodní bilance. Jinak řečeno, oslabování měny už nepřináší takové výsledky jako kdysi.
Existují i jiné nástroje, které by mohly deficity snížit. Příkladem jsou dovozní cla. Ovšem v dlouhém období je pravděpodobně nejlepší motivovat Američany k tomu, aby více spořili, a americké firmy k tomu, aby více investovaly. To by snížilo obchodní deficity a zároveň zvýšilo bohatství budoucích generací.
Autor: ekonom Noah Smith
(Zdroj: Bloomberg)