The Economist je pravděpodobně tím nejlepším časopisem na světě. Jeho poslední článek o Německu je ale otřesný, píše ekonom Scott Summer pro Library of Economics and Liberty. Proč?
Mimo jiné se v něm píše: „Jestliže se velká ekonomika nachází ve stavu plné zaměstnanosti a zároveň dosahuje přebytku běžného účtu ve výši 8 % HDP, představuje velkou brzdu celé globální ekonomiky. Pokud má zbytek světa udržet svou poptávku a pracovní místa, musí si na to půjčovat. Vznikají deficity, které už v zemích jako Itálie, Řecko a Španělsko vedly ke krizím. Když se pak chtěly posunout k přebytkům, šlo o velmi bolestivý proces.“
The Economist také tvrdí, že „severní Evropa nadále vytváří přebytek úspor a to tuto bolest ještě zvyšuje. Německá obliba vysokých úspor byla v sedmdesátých a osmdesátých letech stabilizační silou, protože šlo o dobu vysoké inflace. Nyní ale světovou ekonomiku brzdí a stává se cílem protekcionistů, jakým je třeba Donald Trump.“
Ve zmíněném článku je tolik zavádějících úvah, že je těžké vybrat si, čím vlastně začít, reaguje Summer: The Economist si plete mezinárodní obchod s poptávkou. Daná země si nemusí půjčovat na to, aby udržela svou poptávku na požadované úrovni, na to jí stačí smysluplná monetární politika. Je také zřejmé, že Německo nedonutilo Itálii, Řecko a Španělsko k tomu, aby dosahovaly velkých deficitů běžného účtu. Německo má přebytky stále a dosahují jich i Itálie se Španělskem, Řecko má běžný účet zhruba vyrovnaný.
Pokud by německé přebytky automaticky vyvolávaly deficity na jihu Evropy, nebyl by současný stav možný. Je pravdou, že na jihu je nedostatečná agregátní poptávka a vysoká nezaměstnanost. To je ale odrazem politiky ECB a nadbytečné regulace tamního trhu práce a ne německé obchodní politiky. Pravdou je i to, že na globální úrovni musí proti německým přebytkům stát deficity jiných zemí. Německá ekonomika ale tvoří jen malou část ekonomiky globální. I když tam tedy vznikají přebytky ve výši 8 % HDP, odpovídající deficity „zbytku světa“ dosahují méně než 1 % HDP.
Je mnohem vhodnější považovat za protějšek německých přebytků obrovské americké deficity. A uvědomit si, že ve Spojených státech nevytváří velké deficity běžného účtu problémy s agregátní poptávkou. Je to zřejmé z toho, že Fed nyní zvedá sazby, aby zabránil příliš vysokému růstu agregátní poptávky. Zbytek světa (mimo Německo a USA) pak dosahuje velkého přebytku běžného účtu a z toho je zase zřejmé, že Německo určitě nenutí zbytek světové ekonomiky do deficitů.
The Economist také dělá běžnou chybu tím, že si plete deficity běžného účtu s čistými půjčkami. Německé přebytky v žádném případě netlačí jiné země, aby si více půjčovaly. Nerovnováhy běžných účtů by se našly i ve světě s nulovými dluhy, protože i v něm by existoval mezinárodní obchod s aktivy. Podobné úvahy, jaké předvedl The Economist, jsou založeny na těch nejhorších částech Keynesovy Obecné teorie, ve kterých tento ekonom spekuluje nad tím, že merkantilisté mohli mít zčásti pravdu. A tyto úvahy bohužel dávají základ pro protekcionistickou politiku lidí, jako je Donald Trump. Německo není problémem, ale řešením. Více zemí by mělo jít cestou jeho reforem trhu práce a vyšší míry úspor.
Autorem je ekonom Scott Sumner
(Zdroj: Library of Economics and Liberty)