Pryč musí parazitující elity, ale v žádném případě ne liberalismus

Nás moderní svět vznikl díky liberalismu, proti kterému se ale nyní otáčí. V Evropě a Americe se společnost otáčí proti liberálním elitám, které podle něj zajímá jen jejich vlastní osud a nestarají se o problémy ostatních lidí. K tomu se přidává posun směrem od volných trhů a Čína ukazuje, že kvést může i diktatura. Takto hodnotí současný vývoj The Economist, podle kterého jde o „značně znepokojivou věc“. 

„Vznikli jsme před 175 lety, abychom podporovali liberalismus. Ne levicový progresivismus amerických univerzit či pravicový ultraliberalismus hlásaný ve Francii, ale univerzální cestu směrem k lidské důstojnosti, otevřeným trhům, omezené roli vlády a víře v pokrok stojící na vzájemné debatě a reformách,“ píše časopis. A pokračuje s tím, že jeho tehdejší vydavatelé by byli ohromeni tím, co lidstvo dokázalo:

Očekávaná délky života se zvýšila z méně než 30 let na sedmdesát let. Podíl lidí žijících v chudobě klesl z 80 % na 8 % a v absolutních číslech se snížil na polovinu. Prudce se zlepšila vzdělanost, lidská práva na tom jsou neporovnatelně lépe, v mnoha zemích si lidé mohou svobodně vybírat, jak budou žít. To vše není zásluhou liberálů, ale fašismus, komunismus a autokracie během posledních dvou století škodily, zatímco liberalismus společnosti prospíval. 

Jenže ani liberalismus nemůže žít z minulosti a musí přinášet příslib lepší budoucnosti. A zde spočívá velká výzva moderní demokracie, protože voliči stále více pochybují, že systém je férový a pracuje pro ně. The Economist tvrdí, že v rámci nápravy musí dojít zejména k následujícímu: Ekonomika musí být osvobozena od rostoucí moci korporátních monopolů. Musíme se zbavit regulace, která brání lidem v přesunu do těch nejbohatších měst. Změny potřebuje systém vzdělávání a zdanění i stát blahobytu. A Západ by měl posílit liberální řád tím, že bude budovat svou vojenskou moc a utužovat obranné aliance. 

Všechny podobné kroky by měly řešit základní problém liberalismu, který po svém triumfu po pádu Sovětského svazu „ztratil pojem o svých základních hodnotách“. „Revolucionáři tvrdí, že cesta k lepšímu světu jde přes rozdrcení těch, kteří stojí před vámi. Konzervativci jsou vůči revolucím zase skeptičtí, snaží se udržet ve společnosti vše, co funguje, a provádět jen postupné změny. Často pod vedením nějaké vybrané skupiny lidí či autoritáře, který podle nich ví všechno nejlépe. Skuteční liberálové se domnívají, že společnost se postupně mění k lepšímu, a to směrem zdola nahoru. Odmítají revolucionářské rozšiřování hodnot někoho jiného, nesouhlasí s konzervativní tendencí ke koncentraci moci, která se stává nástrojem útlaku,“ píše The Economist. 

Jenže vládnoucí liberálové příliš často sami sebe chrání před tlakem kreativní destrukce. Právníci si vybudovali systém ochranné regulace, univerzitní profesoři v některých zemích hlásají konkurenci a sami mají své pracovní místo jisté až do konce své kariéry. Finančníci nemuseli nést celou tíhu finanční krize, protože jejich zaměstnavatelům se dostalo záchrany ze strany vlády financované penězi daňových poplatníků. V USA ty nejprestižnější univerzity přijímají více studentů od 1 % nejbohatších domácností než od té chudší poloviny společnosti. 

Vládnoucí liberálové se natolik zajímají jen o vlastní status quo, že úplně ztratili pojem o radikalismu. Zapomněli, že základní myšlenkou liberalismu je respekt pro celou společnost, ne jen pro vybrané elity. „Vládnoucí třída žije v bublině. Chodí na stejné univerzity, berou se mezi sebou, žijí ve stejných ulicích a pracují ve stejných kancelářích. Zbytek lidí podle nich nepotřebuje moc, ale stačí mu rostoucí materiální prosperita. Jenže stagnující produktivita a fiskální utahování, které přišly po finanční krizi roku 2008, narušily i tento slib,“ míní The Economist. 

Cesta ven vede pouze přes omezení privilegií současných liberálních elit. Namísto centralizace moci na ministerstvech a v technokratických centrech by měl být podporován rozvoj regionů a municipalit. Geopolitika by neměla být vnímána jako hra s nulovým součtem. Politici by měli přestat ohrnovat nos nad nacionalismem. Měli by jej sami uchopit a naplnit smysluplnými hodnotami, jako je občanská hrdost. Liberalismus může stále zvítězit, protože jeho schopnosti šířit svobodu a prosperitu se nic nevyrovná, píše The Economist. 

Zdroj: The Economist