Paul Volcker odešel do důchodu v roce 1987 poté, co v čele amerického Fedu úspěšně bojoval s obdobím vysoké inflace. Nyní ve věku 92 let vydal své vzpomínky, a jak připomíná The New Yorker, jsou to vzpomínky muže, který pamatuje Hitlera. Stejně tak pamatuje dobu, kdy Spojené státy pomáhaly Evropě vzchopit se po druhé světové válce a poté otevíraly celý svět investicím a obchodu. „Dnes ale tento poválečný model čelí hrozbě, v Bílém domě sedí protekcionistický a agresivní člověk, druhá největší ekonomika na světě je státem jedné strany a od Varšavy až po Rio roste vliv nacionalistů, píše The New Yorker a poukazuje na to, že Volcker hovoří o konci světa „ve kterém žil a kterému sloužil“.
Volcker ve svých memoárech tvrdí, že Spojené státy vedly „dlouhé, zbytečné a v konečném důsledku nevyhratelné války daleko od svých hranic“. Nebyly také schopny rozeznat škody, které sebou přináší fungování otevřených trhů a inovace pro velkou část společnosti. Chybou podle něj byla představa, že finanční trhy jsou schopny samy sebe donutit k disciplíně. Podceněn byl i růst Číny. Volcker přitom v osmdesátých a devadesátých letech bojoval za zachování regulace, která oddělovala komerční a investiční bankovnictví. A po roce 2008 stál v čele snah o zpřísnění regulace investičních bank. Ve svých vzpomínkách kritizuje také „obscénně vysoké odměny ředitelů velkých finančních institucí“, které se podle něj mohou šířit jako nějaká nákaza.
Volcker se kriticky vyjadřuje i o „zkorumpovaném vedení mezinárodních organizací, jako je OSN a Světová banka“ a o ekonomech, kteří dávají přednost svému vlastnímu specializovanému výzkumu před praktickými a potřebnými věcmi. A jeho hlavní poselství zní podle The New Yorker následovně: Ve světě šarlatánů a darebáků je klíčové poskytování veřejných služeb. To má nabízet kompetentní veřejná instituce, která nemá konflikty zájmů.
Volcker si všímá toho, jak se v hlavním městě rozrůstá síť právníků, lobbistů a luxusních rezidencí a tvrdí, že po návštěvě tohoto města již netouží i přesto, že mu po mnoho let bylo domovem. Tam, kde kvetla střední třída, nyní podle něj prosperují jen bohatí a ti, kteří mají potřebné vazby, píše The New Yorker. A dodává, že na konci své knihy Volcker zmiňuje slova své matky: „Spojené státy jsou nestarší a nejsilnější demokracií na světě. Během dvou set let toho hodně přežily. Tak se dejte do práce.“
Zdroj: The New Yorker