Richard Feynman ve svém životopise vzpomíná i na dobu, kdy pracoval na vývoji jaderné bomby. Čtenář se mimo jiné dozví, jak se jen tak z nudy naučil otevírat zámky trezorů a kartoték s informacemi o všech tehdy známých technologií týkajících se této zbraně. Vědec také popisuje, jak se všichni radovali z jejího prvního ostrého testu. Jen na jednoho z nich prý tehdy dolehla představa o tom, co vlastně stvořili. Někdy prostě naše chytrost příliš předběhne naší moudrost. Možná, že bychom si mohli přát, abych k tomu nedošlo v novém roce (a ani poté). Záleží jen na nás.
Následující graf z dílny The Visual Capitalist ukazuje, jak rychle penetrovaly americkou společnost dnes již běžné spotřebitelské technologie. První z nich jsou pevné linky, jejichž rychlost penetrace je zároveň nejpomalejší a ke konci dokonce trend obrací k poklesu. Relativně pomalu se šířily i automobily, rychlejší byla elektřina, rádio, či ledničky. Za povšimnutí stojí i to, jak často a jak moc s rychlostí penetrace zahýbala ekonomicky a společensky těžká třicátá léta.
Čím více se v grafu přesouváme k současnosti, tím jsou penetrační křivky strmější – nové technologie, jako mikrovlnky, počítače, mobilní a chytré telefony, či sociální sítě dosáhnou masového užití během několika málo let. Třeba s elektromobily to velice pravděpodobně takto nebude a to samé platí třeba o autonomních vozech. Celkově nám ale „za dveřmi“ stojí asi dlouhá řada nových technologií, které mohou velmi rychle měnit naše životy výrazně. A oběma směry.
Pan Feynman údajně řekl, že „je dost chytrý na to, aby věděl, že je hloupý“. Beru to jako způsob, jak vyjádřit určitou pokoru a znalost vlastních možností, což je možná to hlavní, co v nás bude novými technologiemi (i jinde) testováno. Nemusím například dlouze rozebírat, jak moc současnou společností hýbe ta „nejměkčí“ technologie ve výše uvedeného grafu, tedy sociální sítě. Najednou se kvůli nim zdá, že všude kolem jsou lži, manipulace, nenávist. A my bychom sítím za to měli být vděčni. Nutí nás totiž se k těmto jevům (konečně) nějak jasně postavit.
V ideálním případě to i zde znamená být dost chytří na to, abychom věděli, že nejsme vševědoucí a přistupovali k nástrojům, které jsme si dali do rukou, s pokorou. Konec konců, z politiků, analytiků, ekonomů, či třeba diskutujících na sítích a ve fórech vždy napáchají nejvíce škod právě ti, kteří jsou chytří, ale ne dost na to, aby věděli to, co pan Feynman. Tedy ti, kteří mají jasno ve všem, jen ne ve vlastních slabostech a slabých místech svých úvah. A v nejhorším případě si ještě vytvořili nějakou falešnou modlu, které má podle nich spasit svět. V jejich rukou mohou být nové technologie zbraněmi hromadného ničení.
Mohl bych tu psát o tom, jaký dopad mají, či k našemu zklamání (zatím) nemají nové technologie na růst produktivity a potenciálu. Jak mohou měnit trh práce, zvyšovat příjmovou nerovnost, či snižovat vypovídající schopnost tradičních ekonomických statistik a ukazatelů. Ale to jsou věci ve srovnání s výše uvedeným podružné. Svět přechází od tvrdého k měkkému a měkké může být někdy ničivější, než tvrdé. Připomínejme si někdy, jak jsme hloupí.