Známý odborník na valuace, profesor financí Aswath Damodaran tvrdí, že současná krize se významně liší od té předchozí v tom, jak investoři přistupují k rizikovým aktivům. Zatímco během krize roku 2008 se jim vyhýbali, nyní se po krátkém zaváhání vrátila zpět chuť k nákupům rizikových aktiv. Damodaran se následně zamýšlí nad tím proč.
Damodaran poukazuje na to, že v letošním roce dochází k vydávání velkého objemu nových obligací, a to i těch s nízkým ratingem. Ochota investorů riskovat je patrná i na akciovém trhu – následující graf ukazuje Damodaranův odhad vývoje rizikové prémie akciového trhu. Je z něj zřejmé, že po prvotním růstu rizikové prémie došlo k jejímu poklesu na úrovně blízké hodnotám před pandemií.
Proč na trzích stále zůstává kapitál vyhledávající rizikové investiční příležitosti? Damodaran píše, že pro některé zůstává odpověď jasná a zní: „Může za to Fed.“ On sám s tímto názorem souhlasí jen částečně. Fed se na současné situaci podílí, odpověď na uvedenou otázku je ale složitější.
„Debata o tom, zda centrální banky nejsou již příliš aktivistické, je jistě přínosná,“ píše profesor. Podle něj ale Fed v principu postupoval správně, když poskytl trhům likviditu, protože bez jeho záchranných programů by přišla vlna bankrotů. A následně by byly nutné ještě razantnější kroky. Fed ve skutečnosti ani nemusel postupovat tak razantně, jak v rámci svých programů mohl, a důvodem je právě to, že uklidnil trhy a na mnoha místech jej nahradili soukromí investoři. Damodaran nicméně uznává, že někteří investoři si z toho všeho mohou vzít mylné poučení, že Fed je bude vždy chránit před ztrátami, zatímco oni mohou riskovat a doufat v zisky.
Efektivita kroků Fedu byla podle profesora do značné míry posílena tím, že investoři na dluhopisových a akciových trzích reagovali na jeho politiku rychle. Může to být dáno tím, že trhy jsou nyní více globalizované a investoři jsou ochotnější kupovat různé druhy aktiv v různých částech světa. Navíc podle Damodarana dochází k tomu, že drobní investoři se dotahují na investory institucionální, co se týče přístupu k informacím, datům. Retailoví investoři jsou také stále ochotnější „opustit zaběhnutou moudrost davu“.
Současný vývoj na trzích je podle Damodarana dán i tím, že jde o „výjimečnou krizi“. Při minulých krizích totiž vše začínalo propadem trhů a pak se dostavily problémy v reálné ekonomice. Nyní došlo nejdříve k uzavření ekonomiky ve snaze omezit šíření pandemie. Došlo k tomu v době, kdy trhy dosahovaly nových maxim a vládla chuť k riziku. Podle Damodarana je navíc možné, že investoři věří v rychlý návrat věcí k normálu.
V neposlední řadě Damodaran poukazuje na změnu v samotném firemním sektoru. Hodně se hovoří o tom, že hodnota firem se dnes mnohem více odvíjí od jejích nehmotných aktiv, méně už ale o tom, že podnikání firem dnes není tak intenzivní na kapitál a firmy jsou často flexibilnější. To jim umožňuje rychleji využívat příležitosti na straně jedné a omezovat své aktivity tam, kde se hromadí rizika, na straně druhé.
Jazykem finančníků se tak dá říci, že dnešní firmy mají k dispozici více reálných opcí – možností využívat příležitosti a naopak omezit neatraktivní aktivity. To znamená, že riziko se pro ně někdy stává „spíše spojencem než nepřítelem“. Pokud se totiž dostaví nečekaně pozitivní vývoj, firmy prosperují, jestliže nečekaně přijde negativní vývoj, firem se to zase tolik nedotkne.
Damodaran uzavírá vše s tím, že krize trvá pět měsíců a on sám se stále učí. „Je toho stále hodně, co o viru a trzích nevíme.“
Zdroj: Musing on Markets