Je dokonce nejvyšší od roku 1985, kdy vlastně ještě žádná eurozóna neexistovala, nicméně průzkumy důvěry se dělaly už tehdy. K novému maximu dopomohl především velmi příznivý sentiment firem působících v průmyslu a ve službách, které zažívají post-kovidový boom.
Na druhou stranu si nelze nevšimnout, že očekávání firem pro další tři měsíce začínají být přece jen opatrnější. Zvlášť je to vidět v případě průmyslu, který se musí (podobně jako u nás) místy (jak už naznačily PMI nebo Ifo) vypořádávat s vyššími cenami vstupů, s nedostatkem komponent a vůbec logistickými problémy přetrvávajícími už od začátku pandemie. Negativní vliv na očekávání mají nejspíš i zprávy o rozšíření delta varianty, které brání rychlejšímu odbourávání dosud platných restrikcí.
V každém případě i dílčí ochlazení nálad pro následující tři měsíce není natolik významné, aby předznamenávalo dramatické zpomalení ekonomického růstu eurozóny. Firmy i nadále (především v průmyslu) chtějí zvyšovat zaměstnanost a předpokládají, že se jim podaří i své výrobky adekvátně zdražovat.
Inflační očekávání však nejsou nastavena vysoko pouze v podnikovém sektoru, ale i v případě domácností. Oficiálně měřená inflace se stále drží pod dvojkou, nicméně obavy spotřebitelů z růstu cen jsou nejvyšší od roku 2012. Je to nepochybně dáno tím, jak lidé citlivě vnímají růst cen energií, včetně pohonných hmot, nebo všeobecně rostoucí náklady na bydlení.
Celkově vyznívá aktuální červencový průzkum pozitivně. Vyplývá z něj, že ve firmách nepanuje nouze o zakázky a problém může být spíše s jejich finalizací. Předznamenává rovněž vyšší inflační tlaky, na které ovšem zatím ECB reagovat nebude.