Pandemie covidu-19 zvýraznila klíčové slabiny americké i evropské ekonomiky. Ve Spojených státech ukázala meze ekonomického systému, který nedokáže ochránit jednotlivce před dopady kreativní destrukce a sociálními důsledky makroekonomických šoků. V Evropě zase odhalila nedostatečnou dynamiku inovačního ekosystému – obzvlášť v sektoru biotechnologií, který v ruce drží klíč k ukončení pandemie. Krize covidu-19 je tedy navzdory vší újmě, kterou způsobila, budíčkem k opětovnému zamyšlení se nad konkrétní podobou ekonomiky.
Autoři nepovažují nedostatečnou ochranu a inkluzivitu u amerického ekonomického modelu za cenu, kterou je nutné za vyšší míru novátorství zaplatit. Rovněž si nemyslí, že jsou pokulhávající inovace v Evropě přirozeným důsledkem silnější inkluze či lepší sociální ochrany. Kromě výzvy k větším investicím do vzdělávání proto prosazují dvě politiky, které by měly jak stimulovat inovacemi tažený růst, tak posílit inkluzivitu a sociální ochranu - silnější politiku hospodářské soutěže a Dánskem inspirovaný systém „flexicurity“ na trhu práce.
Podpora hospodářské soutěže
Diskuse o politice soutěže by měly začít otázkou, proč inovativní ekonomiku USA, která stála v čele revoluce informačních technologií, sužuje během posledních dvou dekád klesající růst produktivity. Mezi všemožnými vysvětleními tohoto trendu jsou dvě, která zdůrazňují problém v oblasti konkurence.
Thomas Philippon ve své knize The Great Reversal z roku 2019 argumentoval tím, že hlavní příčinou zpomalení růstu produktivity USA bylo oslabení politik ochrany hospodářské soutěže. Podle Philippona tento postupný posun vyústil v mnoha ekonomických sektorech k větší koncentraci a narušil dynamiku podnikání, a zejména tvorbu nových firem.
Alternativní vysvětlení, které jeden z autorů (Aghion) se svými kolegy rozpracoval, také zmiňuje nedostatečnou konkurenci, ale zaměřuje se na revoluci IT. Řečeno ve zkratce, překotné technologické pokroky umožnily firemním superhvězdám (těm, které nahromadily sociální kapitál a know-how, jež je těžké napodobit, anebo si vytvořily pevné sítě) ovládnout větší díl ekonomických sektorů. To vysvětluje zrychlení amerického růstu produktivity mezi lety 1995 a 2005, zejména v sektorech souvisejících s IT.
V delším horizontu ale firemní superhvězdy odrazují menší firmy od inovací ve všech produktových oblastech, které ovládají. Dochází k tomu proto, že noví vyzyvatelé, kteří chtějí srazit superhvězdy z trůnu, musí drasticky srazit své ceny, a tím i výnosy z těchto inovací. Revoluce v IT tedy na jednu stranu umožnila hvězdným firmám rychle růst a ovládat čím dál víc sektorů, ale na druhou stranu tím omezila vstup na trh, inovace a růst v celé ekonomice.
Z toho plyne, že maximalizace růstového potenciálu IT revoluce vyžaduje reformu politiky hospodářské soutěže tak, aby lépe zohledňovala účinek fúzí a akvizic na budoucí inovace a přístup na trh. Měla by jak podporovat inovacemi tažený růstu, tak i posilovat jeho inkluzivitu tak, že umožní vstup na trh inovativním aktérům. Tyto inovace, především u nováčků na trhu, by také měly podporovat větší sociální mobilitu.
Dánská ‚flexicurity‘
Programy flexicurity zase mohou pomoci řešit hluboce ukotvené problémy na trhu práce, a to i v USA. V článku z roku 2017 Anne Caseová a Angus Deaton potvrdili, že po dlouhém období poklesu začala v USA na počátku nultých let stoupat úmrtnost nehispánské bělošské populace středního věku (45-54 let) a že po období let 2011-12 tento trend prudce zrychlil. Jejich nejvýraznějším zjištěním byl strmý vzestup případů, které označili za „smrt ze zoufalství“, neboť byly následkem sebevražd či užívání drog a léčiv, především mezi pracujícími s nízkou kvalifikací. V jiných vyspělých zemích nemá tento jev soudobý ekvivalent.
Deaton a Caseová připsali tento zvrat mortality na vrub rostoucí pracovní nejistoty související s kreativní destrukcí, jejímž důsledkem je často zvýšená nestabilita rodinných rozpočtů. V obecnější rovině jsme se přesunuli ze světa, kde mnozí mohli očekávat, že stráví celou svou kariéru ve stejné firmě a pravděpodobně budou postupně povyšováni, do světa, kde se časté otřesy normou staly.
Lze systém nastavit tak, aby byla kreativní destrukce snesitelnější a umožnila by jednotlivcům procházet obdobími nezaměstnanosti s větším klidem a způsobem, který prospěje ekonomice jako celku? Důležitá studie Alexandry Rouletové z roku 2017 naznačuje, že správný recept možná našlo Dánsko, které v roce 1993 zavedlo systém flexicurity.
Dánský systém má dva pilíře. Tím, že firmám zjednodušuje proces propouštění zaměstnanců, posiluje flexibilitu na trhu práce. Propuštěným pracujícím ale vláda poskytuje štědré dávky v nezaměstnanosti a také podstatně investuje do profesní průpravy, aby lidem poskytla dovednosti, které potřebují k návratu na trh práce.
Rouletová porovnala zdravotní stav dánských pracujících, jejichž pracoviště bylo v letech 2001 až 2006 uzavřeno, se zdravotním stavem pracujících téhož profilu (včetně věku, zkušeností a dovedností), jejichž zaměstnavatel neskončil. Výsledky byly pozoruhodné: některé důležité indikátory zdraví jednotlivců, konkrétně spotřebu antidepresiv a pravděpodobnost návštěvy obvodního lékaře, zavírání firem nepostihlo. Ani do úmrtnosti se mezi dotčenými pracujícími negativně nepromítlo.
Zavedením systému flexicurity Dánsko dosáhlo dvou cílů zároveň. Zaprvé podpořilo inovacemi tažený růst, neboť usnadnilo realizaci kreativní destrukce a ještě k tomu posílilo její účinnost (díky doprovodným veřejným investicím do profesní průpravy). Zadruhé podporuje sociální ochranu a inkluzivitu tím, že poskytuje podporu v nezaměstnanosti, aby propuštěným pracujícím usnadnil opětovný vstup do zaměstnání na trhu práce.
Jednou z mnoha ekonomických lekcí, které nám pandemie covidu-19 dala, spočívá v tom, že inovace a inkluze se nemusejí vzájemně vylučovat. Uskutečňováním vhodných politik mohou západní vlády podporovat obojí, a tím napomoci k dynamickému a spravedlivému zotavení.
Autoři:
Philippe Aghion, profesor na College de France a na London School of Economics and Political Science, je členem Ekonometrické společnosti a Americké akademie společenských a přírodních věd.
Aymann Mhammedi je vědecký asistent na College de France.
Copyright: Project Syndicate, 2021.
www.project-syndicate.org