Většina lidí nemá moc dobrý odhad u čísel, která jsou buď hodně velká, nebo naopak velmi malá. Na stránkách The Conversable Economist to tvrdí Tim Taylor a poukazuje na novou studii, v jejímž rámci byli Američané tázáni na řadu odhadů týkajících se právě zmíněného tématu. Jak si vedli?
Výsledky průzkumu vidíme v následujícím grafu, který modrými body ukazuje odhady tázaných Američanů a červenými body skutečné hodnoty. Takže u první položky vidíme odhad týkající se toho, jaká část americké populace měla minulý rok příjmy vyšší než 1 milion dolarů. Tento odhad ve výši 20 % leží přitom vysoko nad skutečnou hodnotou, která se pohybuje kolem 0,1 %:
Podle studie může výsledky výrazně ovlivnit například to, že odhady nejsou formulovány tak, aby odpovědi musely dát dohromady 100 %. Podle odhadů tak asi 30 % populace žije v New Yorku, podobné je to u Texasu a Kalifornie. Pokud by takové odhady byly učiněny v rámci jednoho celku, bylo by z nich zřejmé, že na celý zbytek Spojených států by připadalo méně než 10 % populace.
Výsledky a odhady pak může výrazně ovlivňovat přímá osobní zkušenost, nebo to, pokud byla s touto zkušeností spojena nějaká silná emoce. Může se to týkat třeba některé skupiny lidí, u které pak budou podle autorů studie odhady silně nadsazené. Taylor k tomu dodává, že to může být zčásti pravda, ale odhady se hodně liší třeba u témat, jako je podíl leváků v celé populaci, což je spíše neutrální věc.
Fungovat může i efekt „odhadů v nejistotě“, kdy lidé mají tendenci nadhodnocovat velmi nízká čísla a naopak podhodnocovat ta velmi vysoká. Taylor k tomu poukazuje na jiné studie, ve kterých jedna skupina lidí musela uvést svůj názor hned a druhé byly předtím poskytnuty některé relevantní informace. Podle těchto studií se ukazuje, že „poskytnutí informací nemá velký efekt, co se týče vyjadřovaných názorů.“
Zdroj: The Conversable Economist, Taylor Orth