Evropští politici se snaží dokončit přípravu nového „finančního rámce“, který stanovuje zásady a hlavní kapitoly rozpočtu Evropské unie na léta 2007-2013. Rozpory mezi členskými státy Unie se ovšem spíše zvětšují, než že by docházelo k nějaké konvergenci. Do značné míry tyto rozpory reflektují nestabilní situaci po odmítnutí návrhu ústavní smlouvy v referendech ve Francii a Nizozemí. Nicméně spory ohledně rozpočtu mají i „racionální“ jádro (můžeme-li použít toto slovo).
Hlavní „bojová linie“ vede mezi zastánci velkého zemědělského rozpočtu, tj. především Francií, ale i Itálií, Španělskem a Řeckem na jedné straně a mezi odpůrci jednotné zemědělské politiky EU, tj. především Velkou Británií, ale i Švédskem a Nizozemím.
Velká Británie měla řadu návrhů, jak rozpočet EU zefektivnit a zaměřit na oblasti, kde může skutečně zvýšit konkurenceschopnost evropské ekonomiky. Britové například navrhovali omezit výdaje na podporu zemědělství a přesměrovat je na podporu výzkumu v rámci EU. Dalším návrhem bylo přeorientování tzv. strukturálních fondů z úrovně regionů (příznačných NUTS) na úroveň států.
Oba tyto návrhy nemají valnou naději obstát, neboť CAP je formou náboženství pro francouzskou vládu a „regionalismus“ je populární u regionálních politiků, kterým umožňuje alespoň částečně se vymanit z dominance národních vlád.
Místo prosazování svých návrhů se Británie dostává do defenzívy, neboť musí bránit tzv. rabat, kdy Británie dostává zpět dvě třetiny svého čistého příspěvku do rozpočtu EU. Rabat má ovšem racionální důvod (Británie platí do rozpočtu proporcionálně více než jiné země a dostává méně, především díky menšímu objemu zemědělských dotací).
Logickým krokem by bylo současné prudké snížení výdajů na CAP a zrušení britského rabatu. Ostatně, CAP je již dlouho nazývána „francouzským rabatem“. Takové paralelní snížení výdajů rozpočtu EU by umožnilo buď snížení plateb do rozpočtu nebo zvýšení výdajů rozpočtu na jiné, potenciálně efektivnější programy.
V zájmu České republiky by tak mělo být pomoci Velké Británii znovu otevřít otázku financování společné zemědělské politiky. Zde byly limity nastaveny zcela nestandardně již v roce 2002 na nátlak Francie, která chtěla mít CAP „pod střechou“ ještě před rozšířením Unie o deset nových států. Šlo o zcela výjimečný krok a jeho zpochybnění by otevřelo cestu k možné úpravě CAP.
Oslabení CAP by zcela jistě znamenalo oslabení vlivu Francie na politiku EU a zřejmě i vnitropolitické problémy pro francouzskou vládu. Je otázkou, zda stabilita francouzské vlády a presidenta Chiraca je skutečně tak důležitá, že na ni je EU připravena vydat 400 miliard euro během let 2007-2013.
Vedoucí katedry Evropské ekonomické integrace a hospodářské politiky na Institutu ekonomických studií FSV UK. V letech 1998 až 2001 hlavní ekonom Patria Finance.
(autor je externím spolupracovníkem Patria Online, jeho názory nereprezentují oficiální stanovisko společností skupiny Patria)