Česká republika zvolila odlišnou cestu transformace centrálně plánované ekonomiky na tržní hospodářství než okolní země. Otálení s privatizací bankovního sektoru a jím poskytované úvěry bez dostatečného zohlednění rizik umožnily zahájit transformaci s menším propadem výkonu ekonomiky a udržením nízké nezaměstnanosti. Cenou za gradualistickou cestu jsou ovšem transformační náklady, které by podle ministerstva financí měly celkem činit téměř 700 miliard korun (včetně dalších nákladů, například úroky, náklady na privatizaci, správa a dobývání pohledávek, atd.). Náklady na transformaci ekonomiky tak dosahují zhruba čtvrtiny letošního hrubého domácího produktu.
V širším slova smyslu reprezentuje transformační náklady vytvořený veřejný dluh, jež nesouvisí jen s očištěním bankovních portfolií, dotace podnikům a státními zárukami, ale také s hospodářskými politikami jednotlivých vlád. Ke konci minulého roku dosahoval veřejný dluh podle metodiky Evropské komise 1 029 mld. Kč.
V ještě širším měřítku zahrnují celkové náklady na transformaci ekonomiky také ztráty vyplývající z nevhodné legislativy (konkurzní právo, obchodní zákoník, zákoník práce), která byla dolaďována až v průběhu transformace, ztráty vyplývající ze špatného corporate governance související s kuponovou privatizací, nebo ztráty z nedostatečné podpory rozvoje finančních trhů.
Na druhou stranu ztráty bank musely být ziskem jiných subjektů, takže pro společnost jako celek byly ztráty nižší, předpokládáme-li, že nedošlo k jejich přesunu do zahraničí. Problémem je samozřejmě legitimita těchto transferů.
Pokud bychom chtěli srovnávat úspěšnost české gradualistické cesty ekonomickou transformací s výsledky okolních zemí, nejjednodušším způsobem je porovnat hrubý domácí produkt v roce 1989 a nyní. S využitím dat ČSÚ a MMF lze odhadnout, že se výkon české ekonomiky od roku 1989 do současnosti zvýšil asi o 14 procent. Maďarsko a Slovensko zaznamenaly reálné zvýšení HDP o 20, resp. 21 procent. Polsko dokonce o 42 procent. Občas bývá zmiňována námitka, že ve srovnání s těmito zeměmi začínala česká ekonomika z vyšší úrovně, a proto jsou její růst a konvergence k západní Evropě pomalejší. Jenže tuto hypotézu nabourává příklad Slovinska, které jehož ekonomika dosahovala v roce 1989 téměř stejné úrovně jako ČR, ale její výkon se za patnáct let zvýšil o 29 procent, tj. dvojnásobně ve srovnání s Českou republikou. Ještěže z mediální scény zmizelo slovo „šampión“. Místo hledání politicky přitažlivé nálepky bychom se měli snažit vylepšit doposud nelichotivé skóre vhodnou hospodářkou politikou. Pro radu stačí zajet do Dublinu či Bratislavy.