Následuje tisková zpráva ČNB:Jednání bylo započato prezentací únorové situační zprávy. Prezentace byla věnována vyhodnocení rizik lednové makroekonomické prognózy. Rizika se mění v čase tak, jak jsou postupně vyhodnocovány nové informace, které nebyly v době tvorby prognózy dostupné. Vyhodnocení nových informací ukázalo, že rizika se ve vztahu k lednové prognóze posunula protiinflačním směrem.
Za posunem rizik protiinflačním směrem stojí několik faktorů. Inflace v lednu dosáhla hodnoty 1,7%, což je hodnota nižší, než s jakou pracovala lednová predikce. Obdobně lze hodnotit vývoj korigované inflace bez pohonných hmot. Dále došlo ke zpřísnění kurzové složky měnových podmínek. Nákladové faktory nevysílají do ekonomiky inflační impulsy. Poslední údaje o vývoji dovozních cen a cen výrobců byly ve srovnání s lednovou prognózou mírně nižší. Nově dostupné informace o obratových ukazatelích jako je vývoj průmyslové výroby, stavební výroby a tržeb v maloobchodě jsou v souladu s prognózou růstu HDP za čtvrté čtvrtletí 2004 kolem 3,5%.
Po ukončení prezentace situační zprávy bankovní rada diskutovala o rizicích naplňování lednové prognózy a souvisejících makroekonomických otázkách. Opakovaně bylo konstatováno, že nově dostupné údaje jsou v souladu s lednovou prognózou a že lednové snížení sazeb bylo adekvátní reakcí měnové politiky, ačkoli bylo v době rozhodnutí vnímáno jako překvapivé. Bankovní rada se shodovala na tom, že česká ekonomika je nadále ekonomikou nízkoinflační a v horizontu měnové politiky nejsou patrné poptávkové inflační tlaky. Dle známých informací nelze usuzovat na existenci výraznějšího inflačního impulsu ani u faktorů, které dle předpokladů předchozích prognóz inflační impulsy vysílaly, například v oblasti cen potravin.
Bankovní rada dále diskutovala rozložení rizik ve vztahu k lednové prognóze. Opakovaně bylo řečeno, že rizika se kumulují na protiinflační straně. V této souvislosti zazněly názory, že prozatím není zřejmě, zda se jedná o počátek nového trendu či zda se jedná o vliv nákladových a exogenních faktorů, které mohou být pouze dočasné. Zaznělo také, že je v současné situaci obtížné predikovat příspěvek fiskální politiky k agregované poptávce v následujících letech. Na druhé straně bylo několikrát řečeno, že rizika se kumulují na protiinflační straně prognózy poměrně výrazně a že není třeba vyčkávat se změnou sazeb na potvrzení tohoto vývoje.
V této souvislosti se bankovní rada zaměřila na problematiku stability sazeb. V diskusi zazněly následující dva názory. Bylo řečeno, že stabilita sazeb je pro ekonomiku přínosná a že ke změně sazeb by mělo dojít jen tehdy, hovoří-li pro změnu dostatek přesvědčivých důvodů. Naproti tomu zaznělo, že měnová politika by měla reagovat změnou sazeb vždy, když jsou k dispozici relevantní informace, které indikují významnou změnu v inflačních tlacích. Pokud dojde později ke korekci započatého trendu, je možno změnit sazby opačným směrem. V této souvislosti zazněl názor, že posuzovat je třeba vývoj reálných sazeb, nikoli sazeb nominálních, a proto je snížení nominálních sazeb ve stávající situaci klesající inflace a kumulace rizik na protiinflační straně adekvátní reakcí měnové politiky.
Bankovní rada dále diskutovala otázku nastavení měnových podmínek. Bylo řečeno, že posilování koruny exogenně zpřísnilo nastavení měnových podmínek. V této souvislosti zaznělo, že s tímto typem zpřísnění měnových podmínek se česká ekonomika musela vyrovnávat v roce 2002 a že je možné se domnívat, že ve stávající situaci robustního růstu jsou adaptační schopnosti české ekonomiky pravděpodobně větší než v roce 2002. Poukázáno bylo také na to, že za minulý měsíc došlo k významnému poklesu celé výnosové křiky, což měnové podmínky zmírnilo. Zaznělo také, že výraznější snižování sazeb v situaci ekonomického růstu může zvyšovat rizika finanční nestability v budoucnosti a že i tato vzdálená rizika je třeba při rozhodování zohlednit. Naopak však bylo konstatováno, že ke zpřísnění měnových podmínek může dojít i z důvodu poklesu inflačních očekávání a že snížení sazeb by znamenalo pouze zachování měnových podmínek, nikoli jejich zmírnění.
Bankovní rada se také věnovala diskusi o nabídkových a poptávkových šocích v ekonomice. Bylo řečeno, že stávající inflační vývoj je do jisté míry důsledkem nabídkových šoků v ekonomice a také mezinárodního vývoje, který stlačuje globální cenovou hladinu velmi nízko. Zazněly názory, že v takové situaci není vhodné reagovat na zpomalení inflace snížením sazeb a vysíláním dodatečného poptávkového impulsu do ekonomiky. Taková reakce by byla vhodná, pokud by klesající inflace byla důsledkem poklesu poptávky. Zazněl také názor, že podstřelení cíle v takové situaci nesníží věrohodnost měnové politiky. Naproti tomu bylo řečeno, že měnová politika by měla vždy primárně směřovat ke splnění inflačního cíle.
Po projednání situační zprávy rozhodla bankovní rada ČNB většinou hlasů ponechat limitní úrokovou sazbu pro dvoutýdenní repo operace nezměněnou na stávající úrovni 2,25%. Pro toto rozhodnutí hlasovali čtyři členové bankovní rady, tři členové hlasovali pro snížení sazeb o 0,25 procentního bodu.
Přítomni: guvernér Z. Tůma, viceguvernér L. Niedermayer, viceguvernér M. Singer, vrchní ředitelka M. Erbenová, vrchní ředitel J. Frait, vrchní ředitel R. Holman, vrchní ředitel P. Řežábek