V první kapitole ekonomické bible napsané P. A. Samuelsonem je definována ekonomie jako vědní disciplína hledající optimální využití zdrojů, výrobních postupů a alokaci produkce. Na příkladu firmy či domácnosti se vše vysvětluje a chápe krásně. Fungují ale takto státy či dokonce celý svět? V rámci humanitární pomoci, rozvojových programů a mírově-válečných operací proudí z jednoho konce světa na druhý miliardy dolarů. Ale co by lidstvu prospělo nejvíce? Neuchopitelnou otázku se pokusil uchopit „skeptický ekolog“ Bjorn Lomborg, resp. dánský Enviromental Assessment Institute, jemuž šéfuje. Lomborg oslovil devět ekonomů, z nichž čtyři jsou nositele Nobelovy ceny, spolu vybrali deset témat a požádali renomované odborníky v daných oblastech o zpracování „nákladově-výnosové analýzy“. Výsledkem je tzv. kodaňský konsensus, žebříček globálních problémů podle naléhavosti a ekonomické efektivity jejich řešení, který by měl inovovat pohled těch, kteří rozhodují o penězích, na lidstvo a jeho potřeby.
Výsledky jsou poměrně překvapivé. Nejvíce efektivní jsou výdaje na omezení šíření viru HIV. Na základě studie z Thajska se každý dolar vynaložený na boj proti šíření viru HIV vrátí zhruba 15násobně. Svět jako celek by při eliminaci epidemií AIDS, žloutenky typu B, malárie, tetanu, spalniček atd. mohl dosáhnout čistého zisku až 500 miliard dolarů.
Vysoké návratnosti by dosáhla také suplementace mikronutrienty (stopové prvky, vitamíny). Například nedostatkem železa údajně trpí 3,5 miliardy osob. Zajištění dodávek by nebylo příliš nákladné a zvýšení produktivity práce kvalitně živené pracovní síly by je bohatě kompenzovalo.
Odstranění bariér zahraničního obchodu by vyžadovalo v podstatě nulové počáteční investice, ale možnost využití komparativních výhod a lepší alokace zdrojů by výkon celosvětové ekonomiky zvýšily o 254 miliard dolarů ročně (v cenách roku 1995). Některé odhady uvádí dokonce přínos až 2,4 bilionu dolarů. Polovina by přitom pocházela ze zemědělství, na němž jsou nejvíce závislé rozvojové země, a které nikoli náhodou nejvíce omezují vyspělé země. Životní standard farmářů v EU, USA a Japonsku je vykoupen velmi draze.
Na čtvrtém místě efektivity se umístily výdaje na rozvoj nových zemědělských technologií. Investice do geneticky modifikovaných zemědělských plodin přináší až 80násobný zisk (ovšem za předpokladu, že používání těchto plodin nepřinese žádné problémy a náklady).
Z hlediska srovnání nákladů a výnosů by byla velmi výhodná také investice do zajištění dodávek vody a hygieny. Roční výdaje ve výši 11 miliard dolarů by přinesly pětinásobný zisk.
Zajímavé jsou také výpočty výnosů při řešení či předcházení válečným konfliktům. Z čistě ekonomického hlediska jsou preventivní politiky prodělečné. Nejvíce efektivní, se zhruba desetinásobně vyššími výnosy než náklady, je vnější vojenská intervence. Čísla hrají G.W. Bushovi do karet.
Ekology jistě pobouří zařazení investic do zastavení či zpomalení klimatických změn způsobených lidskou činností na úplný konec žebříčku. Účastníky kodaňského konsensu k tomu vedla především nízká efektivita těchto investic.
Jistě se najde mnoho kritiků kodaňského konsensu. Metodologie výpočtu zisků jsou ve většině případů snadno napadnutelné a zpochybnitelné. Lidský život je navíc započítán pouze jako pracovní síla, resp. zisk z ní vyplývající. Vášnivé diskuse by se mohly vést také nad oceněním negativních externalit například v podobě emisí oxidů uhlíku. Nesporný je ovšem přínos kodaňského konsensu k obratu v uvažování o efektivitě prostředků vynakládaných vládami a mezinárodními organizacemi ke zlepšení tohoto světa. Místo nákladného plnění Kjótského protokolu a plýtvání politickým kapitálem na jeho prosazení se zdá být užitečnější naučit lid z rozvojových zemí zacházet s kondomy (obojí zároveň je samozřejmě ještě lepší). Mimo jiné se také porota kodaňského konsensu shodla, že odstranit zemědělské subvence a obchodní bariéry, a dát tak práci zemědělcům ze zemí třetího světa, je užitečnější, než jim shazovat balíky s humanitární pomocí. Otázkou je, zda je to z nevědomosti nebo sobeckého kalkulu. Buď jak buď, k dohodě o liberalizaci zemědělského obchodu je stále daleko.
David Marek, Patria Online