Čeští odboráři stále lépe plní neocenitelnou funkci identifikátoru špatných nápadů – ostatně již profesor Parkinson psal o tom, jak důležité je míti takového člověka ve firmě, už jenom proto, aby se vedení mohlo vyvarovat chyb.
V loňském roce se odboráři zastávali ochranářských praktik některých zemí EU na trhu práce a argumentovali tím, že v EU přece klesá nezaměstnanost (z 10,6 % v roce 1999 na 7,8 % v roce 2002). Jak už to tak bývá, přesně v ten měsíc, kdy takto argumentoval předseda ČMKOS pan Milan Štěch, začala v EU nezaměstnanost zase růst a nyní je na úrovni 8,8 %.
To samo o sobě, pravda, mnoho nevypovídá, ale zajímavější je, jak je nezaměstnanost v EU „rozložena“. Nejrychleji roste v zemích našimi odboráři opěvovanými: v Německu je nyní bez práce 10,5 % práceschopného obyvatelstva, v Belgii dokonce 12,4 %. Nezaměstnanost stoupá i v Dánsku, Švédsku a Nizozemí, tam ovšem dosahuje nižších hodnot okolo 6 %.
V jiných státech ovšem nezaměstnanost klesá. A jsou to přesně ty země, které se odborářskými radami neřídí. V Británii je bez práce 4,7 % práceschopného obyvatelstva (tj. méně než před rokem), nezaměstnanost klesá i ve Španělsku (kde je ale stále vysoká, především díky zděděným neefektivnostem po socialistických vládách 80. let minulého století).
Čeští odboráři jsou ale neoblomní a přicházejí s dalšími nápady. Firmám by se podle nich měly zcela zakázat přesčasy (které jsou dnes, pokud jste to nevěděli, možné jen 8 hodin týdně a více jen po zvláštním ujednání se zaměstnanci …) S odzbrojující logikou odbory tvrdí, že je to skvělý nápad, neboť jediná země, která toto pravidlo nemá, je Velká Británie … No právě! A téměř jediná Británie má v Evropě nezaměstnanost pod 5 %. Nestálo by to za úvahu?
Ať se to odborářům líbí, či ne, úspěšné jsou ty země, které mají pracovní trh co nejflexibilnější. To samozřejmě neznamená, že by zaměstnanci neměli právo na jakoukoliv ochranu, nebo že by bylo vhodné zcela eliminovat sociální dialog. Jak ví každá slušná firma, zaměstnance se vyplácí informovat a diskutovat s nimi. Nelze však ve jménu „sociálního smíru“ bránit tomu, že prodělávající firma propouští zaměstnance, jak to žádala francouzská vláda. Stejně tak je škodlivé, získají-li odbory moc nad firmami, jako v Německu, protože zájmy odborářů jsou nutně krátkodobé a soustřeďují se na udržení míst a zvyšování mezd pro stávající zaměstnance a nikoliv na dlouhodobou perspektivu firmy.
Ondřej Schneider
Institut ekonomických studií FSV UK a Leadership Forum Praha
(autor je externím spolupracovníkem Patria Online, jeho názory nereprezentují oficiální stanovisko společností skupiny Patria)