komentář doplněn o srovnávací tabulku
Zahraniční dluh České republiky byl vykázán na konci roku 2003 ve výši 894,3 mld. Kč (27,6 mld. EUR), což představuje 37 % HDP. V průběhu roku se zahraniční zadlužení zvýšilo o 81 mld. Kč. Schodek investiční pozice České republiky dosáhl k 31.12 2003 výše 615,7 mld. Kč (19 mld. EUR). V meziročním srovnání došlo k jeho nárůstu o 218 mld. Kč.
Je to moc, nebo je vše v pořádku? Na konci roku 2001 dosahoval zahraniční dluh 37,3 % HDP, v roce 2002 klesl na 35,7 % HDP a loni opět vzrostl na 37,1 % HDP. Klíčem k vysvětlení změn výše zahraničního zadlužení jsou především kurzové pohyby. Zatímco zahraničním věřitelům české subjekty většinou dluží částky denominované v cizí měně a změna kurzu mění korunovou hodnotu závazku v plné výši, hrubý domácí produkt vyjádřený v korunách se s kurzovými pohyby mění jen do určité míry v závislosti na měnové struktuře zahraničního obchodu. Dluh denominovaný v korunách se na celkovém zahraničním dluhu podílí zhruba z jedné třetiny. Koruna k dolaru loni byla 13,8 % silnější než v roce 2002 (průměr 2003 k průměru 2002), ale na euro ztrácela 3,4 %. Obchodní i finanční vazby ČR s eurozónu jsou přeci jen významně vyšší než s USA. Oslabení koruny k euru je tak hlavní příčinou růstu zahraničního dluhu jak v korunovém vyjádření, tak v poměru k HDP. Nebýt přecenění závazků denominovaných v eurech, setrval by zahraniční dluh zhruba na 35 % HDP.
Nejvíce k loňskému zvýšení zahraniční zadluženosti o 81 mld. Kč přispěly banky. Jejich závazky vůči zahraničí se zvýšily o 29 mld. Kč, a to zejména tím, že ve zvýšené míře přijímaly krátkodobé vklady ze zahraničí. Firemní sektor zvýšil své zahraniční dluhy o 27 mld. Kč především čerpáním dlouhodobých úvěrů. Stejný faktor stojí také za zvýšením zahraničního dluhu vlády o 21 mld. Kč. Od EIB si vláda vypůjčila téměř 13 miliard a zahraniční investoři koupili státní dluhopisy a pokladniční poukázky za 8 miliard.
Nyní k otázce položené v úvodu. Pro podobné situace bývají často používána „palcová“ pravidla. Jejich význam nespočívá v přesném zhodnocení situace, ale v tom, že je používají investoři či ratingové agentury. Jedním z nich je poměr zahraničního dluhu k HDP. Hodnotou, u níž bychom měli zbystřet je 40 %. V ČR jsme na 37 %. Důležitá je i časová struktura zahraničního dluhu. Další palcové pravidlo říká, že by krátkodobý dluh neměl překračovat 40 % celkového dluhu. Loni jsme se vešli těsně pod tento limit, podíl krátkodobého dluhu dosáhl 39,8 %. Dalším ukazatelem zvládnutelnosti zahraničního dluhu je poměr dluhové služby vývozu zboží a služeb. Dluhová služba by neměla být vyšší než tříměsíční vývoz. Loni splátky jistiny a úroků dosáhly 128,6 mld. Kč a byly nižší než jednoměsíční vývoz. Zmiňováno bývá ještě krytí dovozu devizovými rezervami. Loni by devizové rezervy vystačily na 6 měsíců dovozu zboží nebo na 5 měsíců dovozu zboží a služeb, což je právě hodnota považovaná za ještě bezpečnou. Problematická zůstává jen výše schodku běžného účtu v poměru k HDP. Loni se tento poměr zvýšil na 6,5 % z 6,0 % v roce 2002. Schodek běžného účtu byl sice plně pokryt přebytkem na finančním účtu a po odečtení reinvestovaného zisku dosáhl v poměru k HDP pouze 3,9 %, ale s tím, jak se budou zvyšovat zisky zahraničních investorů a výplaty dividend, mohl by zde vzniknout zdroj nestability kurzu koruny.
Pro srovnání uvádíme ještě aktuální odhady výše zahraničního dluhu v dalších středoevropských zemích.
David Marek, Patria Online