Koncem února 2004 došlo ke dvěma zajímavým událostem, které výstižně charakterizují rozdíly v uvažování a vystupování ekonomů a politiků. Došlo k nim sice v Americe, ale situace u nás není jiná.
První přišel na řadu šéf poradců amerického prezidenta, profesor ekonomie z Harvardu Gregory Mankiw. Česky vyšla jeho vynikající učebnice pro ekonomy „začátečníky“, nicméně Greg Mankiw je známý především jako makroekonom a je zřejmě nejvýraznějším ekonomem tzv. New keynesianism, což je moderní ekonomická škola, která nemá s tradičním keynesiánstvím téměř nic společného, kromě předpokladu, že trhy nejsou vždy dokonalé.
Bylo zajímavé, že Mankiw se stal hlavním poradcem republikánského prezidenta, spíše by se dal očekávat u demokrata. Nicméně, razantní deficitní hospodaření Bushovy administrativy může, paradoxně, svědčit spíše pragmatickému „new keynesian“ Mankiwovi než vyhraněnějším zastáncům školy „supply side“, kteří by u republikánů měli mít domácí právo.
Nicméně, i profesor Mankiw může někdy být pro prezidenta Buse příliš liberální (v evropském smyslu slova). Když Greg Mankiw hovořil o vyhlídkách americké ekonomiky, tvrdil sice statečně, že letos vznikne v USA 2,6 milionu nových pracovních míst (což prezident Bush velmi potřebuje, aby uspěl v listopadových volbách), zároveň však označil fakt, že řada firem „out-source“ do zahraničí čím dál více aktivit v oblasti služeb za klad a výhodu pro americkou ekonomiku. Programátoři, call centra, účetnictví, back office – to vše se dá dělat v Indii či Pákistánu za zlomek nákladů v USA a pro politiky se stává tento „job-flight“ vítaným tématem předvolebních slibů. Mankiw má samozřejmě pravdu, pokud je výhodnější pro americké firmy vytvářet programy v Indii, neměla by jim v tom nikdo bránit. Americká ekonomika přežila snížení počtu zaměstnanců v zemědělství, v průmyslu a přežije i přesun části zaměstnanců ve službách do zahraničí.
Americký prezident si však pospíšil, aby se od názorů Gregory Mankiwa distancoval a přihlásil se k „boji za zachování pracovních míst v USA“. Je asi zbytečné psát, že ještě radikálnější byli demokratičtí kandidáti na prezidenství Kerry, a především Edwards. Takže i v Americe stále platí: svobodný obchod ano, ale vše má své meze…
Vedle ale šlápl i velký Alan Greenspan, když označil plány prezidenta Buse na rozšíření plateb státu za léky pro všechny důchodce za nezodpovědné a vyzval vládu k revizi programů důchodového zdravotního zabezpečení. Protože do důchodu začně brzy odcházet silná generace „baby-boomers“ narozená po válce, bude muset příští vláda, nezreformuje-li důchodový a zdravotní systém v USA, zvyšovat daně a to se Greenspanovi nelíbí. Bushova administrativa výmluvně mlčí a své plány nijak nemění. Demokraté pak jasně odkázali Greenspana do příslušných mezí, když jak Kerry tak Edwards slíbili, že žádné redukce výdajů nepřipadají do úvahy.
Jak je vidět, politici rozumí ekonomii lépe než ekonomové a radit si nechají jen když jim ekonomové radí to, co stejně chtějí udělat. Alespoň v něčem jsme na tom stejně jako Američané…
Ondřej Schneider
Vedoucí katedry Evropské ekonomické integrace a hospodářské politiky na Institutu ekonomických studií FSV UK. V letech 1998 až 2001 hlavní ekonom Patria Finance.