Již vícekrát jsme na tomto místě upozorňovali na možné důsledky porušování evropského soutěžního práva, zejména cestou protisoutěžních dohod. V případě Microsoftu jsme nyní svědky komplexnějšího právního problému – konfliktu mezi právem duševního vlastnictví k software a právem hospodářské soutěže.
Je všeobecně známo, že operační systém Microsoft Windows ovládá cca 95 % trhu operačních sytémů. Takové globální dominantní postavení nemá žádný jiný výrobek na světě, blíží se mu snad jen postavení žvýkaček Wrigley’s a nápojových obalů firmy Tetra Pak. Microsoft má nyní zaplatit pokutu 497 milionů EUR (cca 17 miliard korun) za zneužití svého dominantního postavení. To je historicky nejvyšší pokuta za protisoutěžní jednání, dosud nejvíc (462 milionů EUR) zaplatila společnost Hoffman-La Roche v r. 2001 za kartelovou dohodu při prodeji vitamínů. Evropská komise přitom zdaleka nevyužila pokutovací možnosti, které jí evropské právo nabízí: může uložit sankci až do 10 % obratu společnosti, což by v tomto případě mohlo znamenat až 3 miliardy EUR.
Samo zneužití dominantního postavení má spočívat v kombinaci Windows s přehravačem Media Player, dodávaného zároveň s Windows, přičemž oba produkty jsou vzájemně propojeny tak, že pro konkurenční přehrávače je dosažení fungujícího propojení s Windows mimořádně obtížné. Tímto jednáním si tedy (dle Evropské komise) Microsoft pro sebe vyhrazuje sekundární trh mediálních přehrávačů a brání rozvoji trhu s těmito produkty. Komise Microsoftu proto nařídila, aby vyřadil z operačního systému Windows přehrávač Media Player. Dále po něm žádá, aby zveřejnil určité informace o svých produktech, aby mohlo být dosaženo vyšší kompatibility s ostatními systémy.
Rozhodnutí Evropské komise je ovšem zajímavé i z pohledu autorského práva. Počítačové programy jsou chráněny autorským zákonem jako díla literární. Autorské právo zná vedle jednotlivých druhů děl i tzv. dílo souborné, vzniklé originálním setříděním – spojením dvou či více děl, jež mohou existovat jinak samostatně. Typickým příkladem jsou samostatné básně, spojené do jediné sbírky. Podobně Windows i Media Player mohou existovat samostatně, ale v daném případě byly softwarově propojeny do jediného celku. Doposud v obdobných situacích, kdy k údajnému zneužití dominantního postavení došlo zneužitím práv k duševnímu vlastnictví (v našem případě autorskoprávně chráněný software), znělo rozhodnutí tak, že majitel např. musí udělit licenci k užití díla třetím osobám, kterým licenci dosud odmítal. Nyní jsme v nové situaci: Evropská komise tím, že nařídila rozpojení Windows a Media Player, nařídila zničit souborné dílo – spojené Windows a Media Player. To je nový přístup, který je sporný vzhledem k čl. 295 Smlouvy ES, který zaručuje členským státům, že evropské právo nebude zasahovat do jejich systémů ochrany vlastnictví. Pokud se tedy kterýkoli členský stát např. rozhodne, že vedle samostatně existujících děl bude chránit i díla souborná, měla by jejich existence být z hlediska práva ES nedotknutelná.
Rozhodnutí zničit existující dílo je tedy nový jev, jemuž by odborníci na právo duševního vlastnictví měli věnovat pozornost, a to bez ohledu na to, zda jsou do probíhajícího sporu softwarového giganta s evropskými úředníky zapojeni, či nikoliv. Dříve nebo později se totiž můžeme setkat (pravděpodobně v daleko menším měřítku) s obdobným problémem i na straně jiných (třeba i českých) subjektů působících na trhu EU.
Pavel Svoboda
Weinhold Legal (autor je externím spolupracovníkem Patria Online, jeho názory nereprezentují oficiální stanovisko společností skupiny Patria)
Důležité upozornění Weinhold Legal