Po dlouhých jednáních Rada EU schválila 20. ledna 2004 nové nařízení o fúzích, které vstoupí v účinnost 1. května 2004, tedy ke dni přistoupení ČR a devíti dalších zemí k EU. Toto nové nařízení by mělo zjednodušit dosavadní režim kontroly fúzí jak v EU, tak v jejích jednotlivých členských státech, a poskytnout soutěžitelům vyšší míru právní jistoty.
Na rozdíl od původního nařízení o kontrole fúzí je dle nového nařízení důvodem pro neschválení spojení soutěžitelů podstatné oslabení soutěže, které zahrnuje všechny typy tržně závadných jednání či situací např. dominanci jednotlivého soutěžitele, účinky pramenící z oligopolního postavení, které mohou poškodit zájmy evropských spotřebitelů, atd.
Nová právní úprava rovněž vykazuje celou řadou rozdílů vůči stávající právní úpravě, přičemž jako nejpodstatnější lze označit následující:
* Oznámení Komisi lze podat již tehdy, kdy lze prokázat skutečný záměr spojení uskutečnit, nikoliv až po podpisu příslušné smlouvy.
* Pokud určité spojení nepodléhá automaticky pravomoci Komise a strany spojení by zároveň musely toto spojení oznamovat ve 3 či více členských státech EU, mohou dotčení soutěžitelé požádat Komisi o schválení spojení namísto nutnosti žádat o schválení v jednotlivých členských státech (tzv. „one-stop shop“).
* Vyšetřovací pravomoci Komise budou posíleny na úroveň obsaženou v nařízení 1/2003, jež se týká kartelových dohod a zneužití dominantního postavení. To v praxi znamená např. i možnost vyšetřování na místě či získávání informací v soukromých bytech členů managementu podniků, pokud vznikne podezření, že jsou tam ukrývány rozhodné informace.
* Nové nařízení zavádí určitý stupeň flexibility v časovém rámci vyšetřování prováděném Komisí. Druhá fáze prověrky (detailní vyšetřování), dosud trvající max. 4 měsíce může být za určitých podmínek prodloužena o 3 resp. 4 týdny.
Pro přistupující státy se tímto nařízení mnoho nemění, protože většina jejich podniků nemá dostatečný obrat a pozici na trhu, aby spadala do působnosti nařízení. To znamená, že spojování podniků s důsledky na jejich území bude zpravidla podléhat „pouze“ národnímu schválení, v případě České republiky tedy Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže.
Jen pro určitou orientaci lze uvést několik statistických údajů ohledně činnosti Komise při výkonu jejích pravomocí při kontrole fúzí, kdy od září 1990, kdy vstoupilo v platnost dosud platné nařízení 4064/89, prošetřovala cca 2300 oznámení, přičemž 90 % z nich vyřídila v jednoměsíční lhůtě a pouze 18 jich zamítla.
Zda se naplní očekávání Komise ohledně zlepšení fungování kontroly fúzí, resp. zda se zjednoduší tato administrativně velmi náročná procedura pro samotné soutěžitele, bude možno posoudit až po delší době aplikace nového nařízení v praxi. Na závěr je pak nutno poznamenat, že toto nařízení se stane shodou okolností právě ke dni přistoupení České republiky k EU přímo závazné a aplikovatelné v jednotlivých členských státech. Zejména této skutečnosti by si tedy pro případ plánovaných fúzí či akvizic měli býti vědomi i čeští podnikatelé.
Pavel Svoboda
Weinhold Legal
Důležité upozornění Weinhold Legal