Po přečtení nadpisu Vás asi napadne, že autorovi asi přeskočilo, ale právě vztah víry a růstu ekonomiky se stal předmětem naprosto seriózního výzkumu Roberta Barra a Rachel McCleary z Harvardské univerzity zveřejněného letos v květnu. Jméno Roberta Barra asi není třeba představovat. Ostatně každý student ekonomie se určitě setkal s Barro-Ricardovou ekvivalencí. Jedním z hlavních předmětů zájmu tohoto věhlasného amerického ekonoma jsou teorie hospodářského růstu. Od vzniku Solowova modelu letos uplynulo právě padesát let a růstové modely se rozrostly o řadu proměnných včetně institucionálního prostředí, politického uspořádání společnosti a kultury. Jednou z dimenzí kultury je religiozita, neboť víra může ovlivňovat například šetrnost, pracovní morálku, poctivost nebo otevřenost společnosti. Proto se Barro se svou kolegyní rozhodli věnovat právě vztahu víry a hospodářského růstu.
Seznam vysvětlujících proměnných v modelu hospodářského růstu doplnili o různé kombinace proměnných reprezentující víru: podíl populace navštěvující bohoslužby (alespoň jednou měsíčně) a podíly populace věřící v existence nebe, pekla, posmrtného života a Boha. Výsledky regresí na souboru dat z 41 zemí v období 1965-95 jsou vskutku zajímavé.
Prvním překvapením je zjištění, že návštěvy svatostánků snižují hospodářský růst. Vysvětlením by mohla být skutečnost, že čím více osob navštěvuje bohoslužby, tím větší musí být podíl materiálních i lidských zdrojů určených na poskytování náboženských služeb, přičemž jejich produkce se samozřejmě nezapočítává do hrubého domácího produktu. Na obhajobu negativního vztahu hospodářského růstu a návštěvnosti kostelů, mešit a chrámů lze ještě uvést hypotézu, že při návštěvě bohoslužby je "plýtván" čas, kdy by mohli věřící pracovat.
Druhým nečekaným výsledkem je zjištění, že pro hospodářský růst není statisticky významným regresorem podíl populace věřící v Boha.
Třetím překvapivým výsledkem, je zjištění, že největší vliv na hospodářský růst má strach z pekla. Zde se ovšem výsledky u jednotlivých náboženství liší. Pro hinduisty a buddhisty je peklo jen přechodným stádiem a vliv strachu z pekla na hospodářský růst je nižší. Křesťané a muslimové se snaží peklu uniknout prací horlivěji, neboť koho peklo jednou uchvátí, toho již nenavrátí. Obecně ovšem platí, že víra v existenci pekla a nebe pozitivně přispívá k hospodářskému růstu. Situace se komplikuje, pokud vezmeme do úvahy, že víru (ať již v existenci Boha, pekla či nebe), která upevňuje morální vlastnosti formující institucionální prostředí, posiluje účast na bohoslužbách. Vliv návštěv svatostánků a existence kléru na hospodářský růst tak nemusí být jednoznačný.
Možná je důvodem hospodářské vyspělosti křesťanských zemí množství skazek a literatury týkající se pekla (ale co s ateistickou Čínou?). Možná, že ekonomický rozmach Evropy nastartoval Dante Alighieri svým barvitým popisem pekla a očistce. A možná by se z české ekonomiky stal středoevropský tygr, kdyby se také Češi začali bát geheny. Inu, ekonomická teorie už zabrousila až branám pekelným.
David Marek