Nefouká jen venku, fouká taky vevnitř, ten panelák fakt stojí zadvěvěci. Já to věděl, že jsem ho měl střelit v tom roce 2003. Tenkrát bych si za něj koupil domeček někde za městem, jak by mi bylo. Ale to stará za to může, ta mi říkala: "Pepo tuhle dojnou krávu nikomu nedáme. Sem nám bude každej režim pěkně sypat." Sypal, ale už nesype. Barák je plný chamradě, nejhorší je to večer, kdy se houfujou. Všude se válej odpadky, výtah nejezdí, kolchozní náčelníci už dvakrát zmizeli v karibiku i s našima prachama. Bojím se, ale nemám kam jít. Vlastně kam by bylo, ale prachy nejsou. A děti? Tenhle luxus jsme si nepořídili, místo toho jsme všechny prachy naflákali do penzijního připojištění s krtkem tunelářem. A co z toho máme? Před patnácti rokama začala nějaká turbulence na kapitálových trzích, to co bylo ve fondu začalo ubývat a nezodpovědní jedinci začali penzijka rušit. Moudrý stát zasáhnul, něco málo přisypal a hlavně zakázal z fondů vybírat, krom penzí. Dost jsme se uklidnili a s důvěrou očekávali další vývoj. Nás optimismus se naplnil, přišla korekce. Bohužel netrvala dlouho a po ní následoval pokles. Když šly ceny dolů, fondy prodávaly a tlačily ceny dolů ještě víc. Před pár rokama po protestech a poté, co se třetina fondů položila, převzal celý systém zpátky stát a sanuje to z daní. Hmm, daně. Mladý nechtěj dělat, většina imigrantů jsou "politický" ty taky makat nebudou. Schopný lidi mizej pryč, zůstávají jen vychcánkové, jako jsme byly my. Jo, zapoměl jsem říct, že stát má za sebou dvě kalády a město prodalo všechno silnic. Ještě, že nám funguje TV, dávají "Chcípárnu na kraji slumu", už se těším, koho zase vodkráglujou.
Kozina
