Evropská komise dnes zveřejnila podzimní verzi makroekonomických prognóz na letošní a příští dva roky. Asi nikoho nepřekvapí, že nejostřeji sledované odhady hospodářského růstu byly opět sníženy. Po kolikáté? Následující tabulka ukazuje evoluci odhadů růstu HDP eurozóny v letošním a příštím roce z dílny Evropské komise.
 |
Aktuální odhady EK se příliš neliší od prognóz Mezinárodního měnového fondu, který předpokládá růst HDP v eurozóně 0,5% letos a 1,9% za rok. Důležité je, že nevýrazné oživení povede k dalšímu prohloubení mezery výstupu v eurozóně. Podle výpočtů IMF by se output gap měl prohloubit z loňských 0,7% HDP na 2,2% letos a 2,4% příští rok. Existence a prohlubování mezery výstupu by měla eliminovat hospodářská politika. Problém je v tom, že v zemích, které jsou pro vývoj eurozóny klíčové, vystřílely vlády prach již v dobách, kdy se jejich ekonomikám dařilo lépe a nyní svalují vinu na přílišnou rigiditu Paktu stability a růstu. Limit 3% HDP pro rozpočtové schodky by podle odhadů EK měly překročit Německo, Francie a Portugalsko. Těsně pod limitem se ocitnou Itálie a Nizozemí. Argument přílišné rigidity hospodářské politiky má ovšem jiný rozměr v případě měnové politiky. Dvě procenta jako strop pro inflaci v eurozóně pozdržely snižování úrokových sazeb v eurozóně. Cenová stabilita je hezká věc, ale jaký je rozdíl, zda jí definujeme dvouprocentní inflací (ECB) nebo růstem cen o 2,5% (Bank of England)?
V souvislosti s čerstvými prognózami je možné zhodnotit, nakolik se daří naplnit předsevzetí dohnat náskok USA a učinit z EU nejvýkonnější ekonomiku, který si představitelé vrcholných orgánů EU dali na summitu EU v Lisabonu v roce 2000.
Druhá tabulka ukazuje, že první poločas prozatím starý kontinent prohrává. Poslední řádek v tabulce ukazuje kumulativní zvýšení HDP v období 2000-2005. Asi to bude chtít víc, než se jen handrkovat o pravidlech Paktu stability a růstu …
David Marek