Představitelé eurozóny včera večer zvolili nového prezidenta Evropské centrální banky Jeana-Clauda Tricheta. Ten se ujme funkce 1. listopadu a nahradí Nizozemce Wima Duisenberga, který řídil ECB od jejího vzniku v roce 1998.
Od listopadu bude novým presidentem Evropské centrální banky dosavadní guvernér Banque de France Jean-Claude Trichet. Jeho jmenování bylo několikrát odkládáno kvůli jeho údajnému zapojení do ilegálních praktik francouzského ministerstva, které aktivně napomáhalo krýt kolosální problémy banky Credit Lyonnaise. V červenci byl však Trichet ze všech obvinění očištěn a hned nato ho ECB „navrhla“ jako budoucího presidenta. Není pochyb o tom, že tento návrh bude přijat představiteli vlád zemí EU s pochopením, ba i úlevou. Dosavadní president ECB Wim Duisenberg se bude moci odebrat na očekávaný důchod. Jeho účinkování v čele ECB zůstane rozporuplné. K jeho úspěchům jistě patří hladké a rychlé zavedení eura do oběhu, horší už byly Duisenbergovy rozhodnutí a vyjadřování k měnové politice a kurzu eura …
Zajímavější je nyní, jak se bude dařit Trichetovi v nové roli centrálního bankéře Evropy. Jeho kariéra v centrální francouzské administrativě zdánlivě naznačuje, že půjde o typického francouzského byrokrata, se zálibou v detailech a s instinktivní nedůvěrou v trhy. Zdá se však, že Trichet se z tohoto modelu vymaňuje. Nejen, že byl neústupným zastáncem forte de franc, kdy Francie v 90. letech ustála navázání své měny na marku, které vlastně otevřelo cestu k jednotné evropské měně.
Před odchodem z francouzské centrální banky se Trichet nečekaně vyjádřil i k francouzské hospodářské politice a jeho komentář potěšil spíše zastánce trhu a ekonomie strany nabídky. Jean-Claude Tichet naléhá na francouzského presidenta a vládu, aby provedli nezbytné strukturální změny a snížili neúnosně vysoké státní výdaje. Francouzský stát dnes utrácí 53,4% HDP, což je nejvíce v rámci Evropské unie a s výjimkou Severní Koreje a Kuby zřejmě nejvíc na světě.
Tak vysoké výdaje pochopitelně vedou k vysokým daním, a nejen podle Tricheta se tak francouzská ekonomika stává nekonkurenceschopnou. Podle Tricheta by vláda měla co nejrychleji snížit své výdaje pod 50% HDP (což zase není nijak přehnaně ambiciózní, přece jenom…).
Otázkou je, jak na takové výzvy zareaguje francouzská vláda. Zatím se zdá, že zachovává klid. Premiér Jean-Pierre Raffarin oznámil, že úroveň výdajů státu poroste příští rok o 1,5%, tj. stejně jako inflace. Pokud francouzská ekonomika reálně poroste, měl by se podíl výdajů na HDP mírně snížit. Francouzská vláda však zároveň plánuje zvýšit příští rok výdaje na obranu o 7% a opustila již svůj plán propustit příští rok 30,000 státních zaměstnanců. Naopak se rozhodla zaručit se za 3,4 miliardy nového dluhu energetického a strojírenského gigantu Alstom. Takže šetřit se asi moc nebude… Nás může jen těšit, že naše problémy nejsou úplně originální a že Francie není v jejich řešení o moc úspěšnější než Česká republika.
Ondřej Schneider
Vedoucí katedry Evropské ekonomické integrace a hospodářské politiky na Institutu ekonomických studií FSV UK