Pro uživatele Patria.cz jsme připravili další novinku – komentáře mezinárodní advokátní kanceláře Weinhold Legal k aktuálním tématům týkajícím se kapitálového trhu a obchodního práva. Advokátní kancelář Weinhold Legal byla založena v roce 1996. Od poloviny roku 2002 spolupracuje Weinhold Legal s poradenskou společností Ernst & Young a je začleněna do celosvětové sítě advokátních kanceláří sdružených do Ernst & Young Law Alliance, ve které působí okolo 2 700 právníků ve více než 50 zemích světa. Bližší informace o advokátní kanceláři Weinhold Legal naleznete ZDE.
Nedávné rozhodnutí ústavního soudu, kterým byla zrušena výjimka z povinnosti učinit nabídku převzetí („povinná nabídka“) v případě privatizace státem vlastněných kontrolních balíků akcií, rozvířilo četné diskuse na téma zvýšení akvizičních nákladů strategických investorů a návazného snížení celkových výnosů z privatizace. Zcela stranou těchto úvah však zůstalo nenápadné ustanovení obchodního zákoníku, které může způsobit, že navrhovatel při povinné nabídce bude muset za odkupované cenné papíry zaplatit v konečném důsledku ještě více, než pouze veřejně navrhovanou cenu, i když je tato potvrzena posudkem znalce a schválena Komisí pro cenné papíry.
Zákon obecně určuje, že cena uvedená v povinné nabídce musí být přiměřená hodnotě odkupovaných cenných papírů, přičemž přiměřenost ceny musí být doložena posudkem znalce. Nemusí se však jednat o znalce nezávislého na společnosti a jmenovaného soudem, jak je tomu v jiných případech, kdy obchodní zákoník pro různé účely vyžaduje vypracování posudku znalce (např. pro ocenění nepeněžitého vkladu, při úplatném nabytí nebo převodu majetku společnosti, jehož hodnota převyšuje 10% jejího základního kapitálu, pro přezkoumání návrhu smlouvy o fúzi, aj.). Případnému zneužití takto nastavených podmínek má bránit povinnost navrhovatele získat souhlas Komise pro cenné papíry ještě před uveřejněním povinné nabídky, kdy Komise pro cenné papíry může navrhovateli uložit, aby navrhovanou cenu změnil.
Není ovšem vyloučeno, aby i přes výše popsaný kontrolní mechanismus byla cena uvedená v povinné nabídce nepřiměřená. V takovém případě obchodní zákoník umožňuje osobě, která takovou nabídku přijala, domáhat se soudní cestou doplacení rozdílu mezi cenou uvedenou v povinné nabídce a cenou přiměřenou. Při posuzování, zda navrhovaná cena byla cenou přiměřenou, přitom soud není vázán skutečností, že navrhovaná cena byla podepřena znaleckým posudkem a navíc schválena Komisí pro cenné papíry – může tedy dát „poškozenému“ akcionáři zcela nebo částečně za pravdu a přisoudit odpovídající doplatek. Případné soudní rozhodnutí, jímž se takové právo přiznává, je co do základu přiznaného práva závazné i vůči ostatním osobám, které nabídku přijaly. Jinými slovy, navrhovatel je povinen zaplatit všem akcionářům, kteří nabídku přijali, soudem stanovený doplatek a tito akcionáři mohou po navrhovateli požadovat jeho uhrazení.
Jelikož obchodní zákoník nestanoví žádné časové omezení pro uplatnění tohoto práva u soudu (kromě obecné čtyřleté promlčecí doby), nelze vyloučit, že tyto nároky mohou být příslušnými menšinovými akcionáři, kteří prodali své akcie v rámci povinné nabídky, vznášeny mnohdy i s významným časovým odstupem. Tato skutečnost samozřejmě nepřispívá k právní jistotě nabyvatelů akcií, a klade zvýšené nároky jak na činnost a odpovědnost znalců při posuzování přiměřenosti navrhované ceny, tak na ekonomické úvahy navrhovatelů při stanovování ceny odkupovaných cenných papírů.
Dušan Kmoch
Weinhold Legal
Důležité upozornění Weinhold Legal