Nejenom v zemích střední a východní Evropy, ale také v západní Evropě probíhá proces privatizace a snižování role státu v bankovním sektoru. V zemích EU, kde stát do něj stále významně zasahuje, se předpokládá, že tento trend bude pokračovat. Jde jak o prodej přímých vlastnických podílů státních institucí v bankách, tak o rušení či omezování garancí státu za závazky bank. Snižování vlivu státu v bankovním sektoru ve formě záruk se věnuje tento článek.
Zářný příklad poklesu role státních orgánů najdeme v Německu, kde se tamní vláda a Evropská komise v červenci 2001 dohodly na postupném odbourání státní podpory pro dva systémy spořitelen (Sparkassen a Landesbanken). Stát poskytoval garanci na udržení jejich solventnosti a neomezenou záruku za závazky těchto bank. Tržní podíl těchto institucí je více než třetinový, reprezentují tak velmi významnou část německého bankovního trhu. Stejné šetření zahájila Evropská komise nedávno v Rakousku s cílem zjistit, zda státní garance pro regionální hypotéční banky (Landeshypothekenbanken) a některé spořitelny nejsou nezákonnou státní podporou. Tyto banky nicméně nehrají tak významnou roli na domácím bankovním trhu jako výše zmíněné spořitelny v Německu. Připomínáme ale, že vláda přestala garantovat nově vzniklé závazky poštovní spořitelny Postsparkasse (dnes součást skupiny Bawag) až v roce 2001. Navíc, veškeré závazky Bank Austria byly garantovány městem Vídní až do konce roku 2001.
Konkurenční prostředí po zrušení státních garancí je pro německé Landesbanken a Sparkassen velkou výzvou, obzvlášť, když vezmeme navíc v úvahu jejich chronicky nízkou ziskovost. V reakci na tuto situaci prochází sektor určitými strukturálními změnami, jako je reorganizace činností, horizontální a vertikální konsolidace nebo vytváření nových obchodních modelů (například mezinárodní expanze, orientace na služby privátním klientům či posun směrem k investičnímu bankovnictví).
Sektor družstevních bank (kampeliček) má velmi důležitou roli v Německu, Francii, Itálii, Nizozemí, Rakousku a Finsku. V zemích jako jsou Rakousko a Francie je pozorovatelná tendence k odstranění křížového vlastnictví v tomto sektoru, která začala před několika lety ve Velké Británii mezi stavebními spořitelnami a v Itálii mezi spořitelnami. V Rakousku je systém vzájemného vlastnictví typický pro sektor Raiffeisenbank a Volksbank, které mají společně cca 27% podíl na trhu. Odstranění tohoto vzájemného vlastnictví by mohlo být spojeno se vstupem soukromého kapitálu, který by mohl být zdrojem dalšího jejich růstu. Příkladem z nedávné minulosti může být uvedení na burzu minoritního podílu ve francouzské Crédit Agricole, centrály a mateřské společnosti celé skupiny „French Crédit Agricole“. Ta nedávno oznámila záměr ovládnout jinou francouzskou banku Crédit Lyonnais. V důsledku tlaku na snižování nákladů se některé družstevní banky snaží o reorganizaci celé skupiny a její větší sjednocení, například sdílením některých činností.
Jan Hájek, Jitka Oppitzová
(článek čerpá z materiálů ECB)