Včera oznámený kolaps společnosti Private Investors znovu rozvířil pochybnosti o tom, do jaké míry je obchodování na domácím kapitálovém trhu bezpečné. Čeští investoři, kterým ještě neoschly slzy hněvu či zoufalství (podle nátury) po sérii krachů malých českých bank a po několika vlnách divoké privatizace, měli opět možnost se přesvědčit, jak to vypadá, když se firma podnikající s cizími penězi ve velkém utrhne ze řetězu obezřetnosti a vnější kontroly. Ti, kdo své prostředky vložili do rukou společnosti Private Investors měli přitom ještě relativní štěstí: pokud do obchodů nešli ve velkém, mají šanci obdržet alespoň částečnou náhradu ztracených peněz formou výplaty z letos (!) zřízeného Garančního fondu. To však nic nemění na podstatě problému – potřebě položit si a zodpovědět otázku, proč Private Investors zkrachovali a zda se podobná situace nemůže opakovat.
Aniž bychom se pouštěli do detailů, z nichž většina je stejně známa jen těm, kdo se pádem Private Investors zabývají profesionálně, dokážeme si představit tři základní příčiny krachu největšího českého obchodníka s americkými akciemi. Příčina první byla oznámena jako oficiální: dlouhodobý výrazný pokles cen amerických akcií. Ale pozor: razantní pokles trhu může být dostatečnou příčinou vysvětlující zchudnutí průměrného investora, nikoliv však dostatečnou příčinou vysvětlující krach firmy vydělávající na tom, že pro investora akcie nakupuje a prodává. Jinými slovy: pokles amerického trhu mohl zničit Private Investors jen tehdy, pokud se současně uplatnila i druhá příčina: pravidla jejich vnitřního řízení rizika byla špatně nastavena, eventuálně byla dobře nastavena, ale nebyla dodržována. Do určité míry zde lze spatřovat paralelu s akumulací problémových úvěrů v českých bankách v 90. letech. Banky neměly dostatečně kvalitní a silný risk management a bankovní dohled nebyl dostatečně vybaven pro úspěšný boj s touto situací. Třetí příčinou krachu Private Investors pak může být nerespektování nejrůznějších právních norem, vyhláškami KCP počínaje a zákony ČR konče.
Podáváme-li se na vývoj situace ve firmě obchodující s americkými akciemi pod zorným úhlem času, dokážeme si představit tristní scénář: zhoršující se obchodní výsledky vyvolané negativním burzovním vývoje vedou firmu k hazardním operacím, jež mají vykompenzovat vzniklé ztráty, ale namísto toho společnost zabředá do stále hlubších problémů, až musí sáhnout k nedovoleným prostředkům, aby svoji prohru co nejdéle zamaskovala.
Nevím, jak daleko po této skluzavce do pekel Private Investors dojeli. Pro budoucnost investorů je však důležitější poučení, které z toho plyne. V situaci, kdy zvrat na jakémkoliv akciovém trhu nelze předem vyloučit a Komise pro cenné papíry není v pozici, aby mohla těsným „on-line“ monitoringem předcházet ztrátám plynoucím z pochybení obchodníků, jedinou garancí pro investora na kapitálovém trhu je vedle přiměřeného objemu vlastního kapitálu obchodníka jeho transparentnost a dobře nastavená interní pravidle řízení podnikatelského rizika. Což je zároveň odpověď i na druhou otázku, kterou jsme si položili v úvodu. Akciový investor o své peníze může přijít kdykoliv. Když však už o ně přijde, mělo by to být v důsledku špatného odhadu vývoje na trhu, nikoliv v důsledku nedbalosti nebo zlotřilosti jeho obchodníka s cennými papíry…..
(Martin Kupka)
Své názory na článek, ale i na situaci kolem Private Investors můžete zveřejnit v diskusním fóru. KlikněteZDE