Jedním z hlavních, pokud ne tím úplně nejdůležitějším argumentem pro členství Česka v Evropské unii byly bájné „evropské fondy“, pomocí kterých nám Unie pošle stovky miliard korun na nové silnice, chodníky, nemocnice, školy...
Pro každého soudně uvažujícího ekonoma šlo o chybnou argumentaci, neboť opomíjela fakt, že do rozpočtu EU budeme muset také něco platit a že většina dotací z rozpočtu EU je vázána podmínkou „ko-financování“, tj. dodatečných výdajů z českého rozpočtu. Čisté efekty transferů jsou tedy významně nižší, než je „headline“ údaj.
To jsou však spíše účetní výhrady. Hlavní otázkou celé rozpočtové politiky EU je její účinnost. Do jaké míry skutečně pomáhají transfery vyššímu růstu či dalším cílům EU? Ukazuje se, že výsledky jsou poměrně rozpačité. Při podrobnějším zkoumání nelze potvrdit, že hlavní příjemci transferů skutečně dosahují vyššího růstu. Existují příklady pozitivní (klasický a univerzální „success story“ Irska), ale i negativní (jih Itálie, Řecko, ale třeba i Skotsko).
Hlavní determinantou úspěchu či neúspěchu evropských dotací se ukazuje kvalita a robustnost domácích „institucí“, tj. především míra korupce, kvalita veřejné správy, ale i dlouhodobý a transparentní rozpočtový rámec a jednoznačná kontrola nad tokem evropských fondů. Kde takové instituce existují, evropské fondy většinou slouží dobré věci a pomáhají.
Pokud ale je veřejná správa nekompetentní a k tomu ještě zkorumpovaná a vládní rozpočet je chaotický a bez nějakého dlouhodobějšího výhledu, slouží evropské dotace spíše jako lákadlo pro různé zbytečné projekty, které nejenže nepomohou, ale zbytečně na sebe vážou čas a vynalézavost řady lidí, kteří by mohli dělat něco užitečnějšího, než se prát o dotace s jinými skupinami.
Při čtení historie dotace na opravu zámku v Budišově se nelze ubránit dojmu, že Česká republika má bohužel blíže do skupiny zemí s pochybnou kvalitou institucí a že dělat si tedy velké naděje na účinnost evropských dotací v našem prostředí nelze. Zakopaný pes leží již v roztříštěné správě evropských fondů, na které se podílí několik ministerstev, magistráty i kraje. To vede k slabé kontrole i k většímu pokušení prostředky zneužívat.
Vedoucí katedry Evropské ekonomické integrace a hospodářské politiky na Institutu ekonomických studií FSV UK. V letech 1998 až 2001 hlavní ekonom Patria Finance.
(autor je externím spolupracovníkem Patria Online, jeho názory nereprezentují oficiální stanovisko společností skupiny Patria)