(aktualizováno 4.10.)
Záchranný program americké vlády pro krizí zkoušený bankovní sektor známý pod zkratkou TARP (Troubled Asset Relief Program) v neděli skončil. Přesněji, jeho právní základy pozbudou platnosti a nebude tak již dále možné sanovat touto formou problémové banky. Záchrana amerického finančního sektoru by měla Spojené státy, a především samotné daňové poplatníky, vyjít na méně než 50 miliard dolarů, tedy asi na polovinu dosud odhadovaného objemu prostředků. Hlavní zásluhu na tom má včerejší dohoda americké vlády ohledně podmínek splacení státní pomoci pojišťovacímu gigantu . Přesto nelze brát celý vládní program za 100% úspěšný a hospodárný.
„TARP byl základem nutného zla, který zachránil americký finanční systém před kolapsem, ale provedení programu příliš přálo těm bankéřům, kteří systém ke kolapsu dovedly,“ zhodnotil úspěchy a neúspěchy záchranné sítě pro banky Simon Johnson, bývalý hlavní ekonom Mezinárodního měnového fondu, pro deník .
Záchranný program pro americký bankovní sektor Kongres schválil na podzim 2008 za podpory obou politických stran. Veřejnosti se příslib sanace bank, které byly kvůli svému příliš rizikovému počínání nejednou prohlášeny za strůjce globální krize, v avizovanému objemu až 700 miliard dolarů od počátku příliš nelíbila. Finanční sektor nakonec získal zejména formou kapitálových injekcí 390 miliard dolarů. Postupně se ale účet za záchranu bankovního sektoru smršťoval až na do včerejška odhadovaných asi 101 mld. USD. Ministerstvo financí navíc podle posledních odhadů získalo 20 miliard dolarů na úrocích ze záchranných úvěrů, které už většina sanovaných bank splatila, a z části tak neutralizovalo ztráty z nedobytných úvěrů poskytnutých v rámci TARPu také americkým automobilkám GM a Chrysler a zkoušeným vlastníkům domů, jejichž hodnota klesla hluboko pod hodnotu vymáhanou poskytovateli navázaných hypoték.
Čtvrteční dohoda vlády s pojišťovnou (podrobnosti ZDE) však podle vyjádření zástupců Bílého domu snížila náklady TARPu ještě o více než polovinu. Ministr financí Timothy Geithner včera uvedl, že celkové náklady na TARP budou určitě menší než 50 miliard dolarů. "Lidé, kteří pro to hlasovali - republikáni a demokraté - si zasluhují hodně uznání, protože to pro ně bylo obtížné politické rozhodnutí. Pro ekonomiku a pro americký lid byly výsledky programu převažující měrou pozitivní," řekl Geithner na fóru pořádaném magazínem Atlantic a Aspen Institute.
Slova šéfa amerického rezortu financí o prospěšnosti záchranných akcí americké vlády potvrzuje také nedávno publikovaná výzkumná práce s optimistickým názvem „Jak došlo k ukončení Velké recese“, kterou sepsali Alan S. Blinder - profesor prestižní univerzity Princeton a bývalý viceprezident Fedu - a Mark Zandi - hlavní ekonom Moody’s Analytics. Ta dospěla k závěru, že bez sanací bankovního sektoru, zátěžových testů, kvantitativního uvolňování měnové politiky americké centrální banky a fiskálních stimulů Obamovy administrativy by byl hrubý domácí produkt Spojených států v letošním roce až o 11,5 procenta nižší. Pozitivní dopady TARPu, zátěžových testů bank a dílčích opatření Fedu – byly přitom podle studie vyšší než dopady všech vládních fiskálních stimulačních opatření dohromady. Zatímco při aplikaci pouze fiskálních stimulů by podle Blindera a Zandiho v minulém roce došlo k reálnému poklesu amerického HDP asi o 5 procent (na místo zaznamenanému poklesu o 2,4 % y/y), v případě použití pouze opatření na podporu finančního systému by byl loňský pokles výkonu ekonomiky jen 3,7 %.
Ekonom Simon Johnson také soudí, že mnohamiliardová záchranná síť pro americké banky odvrátila scénář Velké deprese, kdy soukromý sektor zlikvidoval trh práce, hodnoty akcií i nemovitosti. Odkup toxických aktiv, které stahovaly ke dnu americké banky, ale bývalý hlavní ekonom MMF považuje za nejlepší možné řešení. Přesto Johnson mluví o třech velkých chybách, které s sebou realizace TARPu přinesla.
Zaprvé, americká vláda nemusel být natolik štědrá k členům představenstva amerických bankovních domů, které si vyžádaly záchranu. Johnson přitom jasně pojmenovává kořeny této štědrosti, které vidí – kromě nedostatečné legislativní připravenosti - v účinné bankovní lobby v Obamově ekonomickém poradním sboru.
Druhou výtkou je šance změnit strukturu a pohnutky na Wall Street, kterou americká administrativa podle Johnsona do značné míry promarnila. Vláda podle něho svou snahou „hlavně netrestat“ a signálem, že šestice největších amerických bank je „nedotknutelná“ nevytvořila dobrý precedens do budoucnosti.
Z předchozích dvou problémů implementace TARPu se podle uznávaného ekonoma vytvořila ještě jedna chyba americké administrativy: slabá reforma finančního systému. Fakt, že velké banky byly v době tvorby nové finanční regulace Wall Street značně při síle spolu se mírným počátečním návrhem Obamovy vlády vedly k výsledné podobě reformy, která nezaručuje budoucnost bez dalšího přílišného rizika a potenciální hrozby opětovné nutnosti americké banky zachraňovat, soudí Johnson.
„Neexistuje nic, co by v současnosti zaručovalo, že naše největší banky budou dost v bezpečí, dostatečně malé, nebo zkrátka dostatečně takové, aby nemusely být v budoucnu zachraňovány,“ říká Johnson ke konci svého nekrologu TARPu v deníku . Dodává, že možnost další nutnosti sanovat banky bude ve světě, v němž se národní vlády bojí paniky ve finančním sektoru v důsledku bankrotu bank, existovat vždy, je však třeba se poučit z minulých chyb.
(Zdroj: CNBC, čtk, , Zandi, M.; Blinder, A., S.: How the Great Recession Was Brought to an End (2010))