Pro charakteristiku toho, co se v současnosti děje na akciových a dluhopisových trzích (a mnoha podobných situací v minulosti) se mi líbí přirovnání s tím, když do kin poprvé přišel film Čelisti. Všichni i předtím věděli, že v mořích jsou žraloci a že v ojedinělých případech mohou zaútočit i na člověka. Tento film nebyl novou informací, nebyl ani lepším rozborem, analýzou daného stavu, byl v podstatě jen vyvolávačem emocí. Jeho reálným efektem byl pak ale strach mnoha lidí vkročit snad i do zahradního bazénku. Toto přirovnání předně ukazuje na význam tzv. zarámování problémů - způsobu, jakým je situace prezentována (včetně toho, jak ji prezentujeme sami sobě. Podle behaviorálních financí je toto „rámování“, jehož implikace jsou v mnoha případech v protikladu s racionálním chováním, jedním z nejdůležitějších faktorů určujících dění na finančních trzích (a zřejmě dění vůbec).
Významná je pak pro akciového investora (který se investicemi hodlá zabývat systematicky, ne na ad hoc bázi) současná situace i pro to, že je příležitostí pro lepší vhled do vzájemného ovlivňování akciových a dluhopisových trhů. Předně je dobré si uvědomit, že krize na trzích s dluhopisy nejsou zdaleka výjimečné a většina z nich se prolíná s krizí, či alespoň určitou korekcí na akciových trzích – mezi nejznámější patří krize vyvolaná dluhopisy s vysokými výnosy (junk bonds) na konci 80. let, situace kolem Long-Term Capital Management, asijská krize a prasknutí internetové bubliny. Každá krize má svoje specifika, ale vždy je charakteristická postupným nárůstem laxnosti, bezstarostnosti až ignorance rizika, která ovšem končí, když se toto postupně zmaterializuje. Je to tedy dluhopisová obdoba smýšlení akciových investorů založené na bázi „nová doba – nevídané růsty“ s tím, že u dluhopisů jde spíše o uvažování „nová doba – žádné riziko“. Z hlediska receptů na řešení krizí jdou snad vždy návrhy od jednoho extrému k druhému. Od nápadů na kompletní záchranu špatných dlužníků, státní podpory věřitelů, nesmyslnou regulaci, apod., až po Schumpeterovský „kreativně-destruktivní“ přístup (slovy Andrew Mellona, který byl ve 30. letech minulého století treasury secretary: “liquidate labour, liquidate stocks, liquidate the farmers, and liquidate real estate...It will purge the rottenness out of the system.” - citováno podle The Economist).
Významná je pak úvaha na téma vztahu mezi pohybem spreadů na dluhopisovém trhu (spreadů mezi bezrizikovými státními dluhopisy a jednotlivými skupinami korporátních dluhopisů na bázi jejich ratingu). Nabízí se zejména myšlenka, že by se z pohybu jedněch dal predikovat pohyb druhých – koneckonců fundamentálně jsou oba trhy ovlivněny stejnými proměnnými. Bohužel - pro akciového investora podle studií které znám nemají pohyby spreadů predikční sílu pro pohyb akciového trhu. Ač se to tedy v současné situaci nemusí zdát, systematicky nelze hovořit o tom, že by pohyb spreadů předcházel pohybu cen na akciovém trhu. Podle některých studií platí ale opak - pohyb cen akcií má predikční sílu pro pohyb spreadů (asi jsou akcioví investoři rychlejší). Detailnější pohled naleznete v článku "Má cenu sledovat dluhopisový trh?"