Za pár let se současná epizoda na trzích zařadí do dlouhé řady jí podobných. Nejsou to tak její detaily, ale možný trend na který ukazuje, co je zajímavé. Tj. do značné míry to, že stále více peněz honí stále méně investičních příležitostí. To vede k jevu, který je někdy nazýván honba za výnosem. Měl by se ale nazývat slepá honba za výnosem, protože neznamená snahu odkrýt investiční příležitosti s vyšší návratností při daném riziku, ale pouze posun k rizikovějším investicím. Ty sice vynášejí více, ale také se častěji nepovedou – jsou rizikovější, což je ale (a snad stále častěji) pomíjeno. Nejde tedy o vědomé postoupení vyššího rizika (reflektované v poklesu rizikových prémií), ale o jeho ignoranci (reflektované v nesprávném ocenění aktiv). Po jeho projevení se pak dochází k dočasnému druhému extrému, jak jsem zde již popisoval.
Uvedený stav má pak dva hlavní rysy – (i) mnoho peněz (fondů k dispozici k investování) a (ii) stále méně investičních příležitostí. Celkový pohled, z dlouhodobější perspektivy, na tyto dva faktory je následující:
Mnoho peněz:
Na objem peněz k investicím je nutno se při finanční propojenosti světa dívat globálně, to i přes některé lokální frikce. Jejich velké množství je dáno jednak:
(i) technickými faktory (určujícími zejména likviditu), mezi něž patří zejména politika centrálních bank a (někdy až přílišná) hladkost finanční intermediace. Tyto faktory jsou do značné míry cyklické a co se týče dlouhodobého trendu jsou proto důležitější spíše následující:
(ii) strukturálními faktory – tj. zejména sklon k úsporám.
Oba tyto faktory v současné době (tj. v posledních letech) působí pozitivně na objem peněz zaměřených na investice (na věci nic nemění ani relativně malý sklon k úsporám ve Spojených státech).
Málo investičních příležitostí:
Investiční příležitosti (z pohledu vydělání nadměrných – riziku neodpovídajících, zisků) jsou po celém světě postupně redukovány. To platí jak z pohledu geografického (např. stále méně podhodnocených „emerging markets“ – náš trh je dobrým příkladem), tak z pohledu sektorového.
Pokles investičních příležitostí na akciovém trhu je pak do značné míry přímým odrazem zvyšující se saturace spotřebitelských trhů. Ne náhodou je podle mne např. velmi velký sklon k úsporám v Japonsku – zemi, kde lze koupit prakticky cokoliv, všechny smysluplné potřeby jsou u většiny pokryté a nadbytek příjmů se tak přelévá do úspor a poptávky po zájezdech po celém světě. Ekonomická teorie i naprostá většina praktiků přitom alespoň implicitně počítá s tím, že potřeby jsou nekonečné, tudíž nepředstavují limit pro výrobu a růst produkce. Odpověď na tuto nekonečnost potřeb je ale „ano i ne“. A to ne se bude stále více projevovat i na takových místech, jako je akciový trh.
Dalším faktorem, který v budoucnu omezí celkovou návratnost investic, bude jednoznačně to, že stále zvýšenou měrou budeme platit plnou cenu toho, co spotřebováváme – tj. včetně znečištění. Budou profitovat některé „zelené“ firmy, ale celkový efekt z hlediska produkce a investic bude negativní. To samozřejmě nic neříká o celkovém, jednoznačně pozitivním, efektu na kvalitu života.
Pokud je moje nastíněná vize správná, bude na akciovém trhu „hůř“. Nasycenost spotřebitelských trhů v rozvinutých ekonomikách se bude stále více odrážet jak v poklesu investičních příležitostí (s mírnou nadsázkou: není co vyrábět), tak v prvotních nárůstech úspor (opět s mírnou nadsázkou: nemá smysl už co víc kupovat). Odrazem bude klesající návratnost investic do chvíle, kdy bude dosaženo nového stabilního stavu (s tím, že snad není úsměvnější koncept v ekonomii, než tento). Pokud se investoři nepoučí, s poklesem výnosů půjde i vyšší volatilita trhů. To tak, jak se budou více objevovat ony zmiňované slepé honby za výnosem – nalhávání si, že vyšší výnosy nejsou odrazem vyššího rizika (fáma podpořená i díky komplikovaným produktům typu CDO). Na uvedeném nic nemění to, že v určitém měřítku zůstanou regiony a odvětví, kde bude ještě dlouho co „vymýšlet“ (např. energetika). Uvedené je relevantní zejména pro dlouhodobé typy spoření-investování, jako je to penzijní.
Je jasné, že článek je velmi krátkým shrnutím komplexních problémů a zejména je třeba dávat pozor na to, uvedené v celku interpretovat negativně.