nepotěšila svým odhadem výsledků za období prvních devíti měsíců roku 2007 – jako důvod pravděpodobného odchýlení se od očekávání citovala zejména vliv konsolidace společnosti Eczasibasi-Zentiva, slabý výkon v České republice v důsledku cenových erozí, 10% meziroční pokles tržeb v Rumunsku a jednorázové náklady v důsledku vytvoření opravných položek k pohledávkám a zásobám. Cena akcie výše uvedené silně odrazila.
Minulý týden tak přinesl jev na rozvinutých trzích celkem běžný – silná změna odhadů managementu ohledně nadcházejících Q výsledků společnosti a silná reakce ceny akcie na toto. Je dobré si na tento jev zvykat i u našich akcií. I proto, že dlouhodobé posilování akcie, nebo celého trhu, bez občasného „klepnutí přes prsty“ je nebezpečné, protože budí dojem přílišného bezpečí. Celkově přitom nyní nejsme v dobách klidu co se týče profit warnings - např. podle E&Y v první polovině tohoto roku narostlo jejich množství v UK oproti minulému roku o 13% (a je tak na nejvyšší úrovni od .com bubliny). Nejpostiženějšími sektory jsou přitom software a výrobci počítačů a retail. Reakce ceny akcie v rozmezí desítek procent na takové zprávy nejsou výjimkou. A, jak dokazuje současný případ společnosti , nemusí to u poklesu ceny končit (Ericsson je v USA nařčen, že management si byl vědom toho, že zisky firmy budou znatelně pod očekáváním dlouho před zveřejněním tohoto faktu).
Základní scénář her s profit warnings je pak obvykle velmi podobný. Odměny managementu jsou navázány na pohyb ceny akcie a její cena se místo dlouhodobého výhledu cash flow odvíjí od krátkodobých účetních zisků. Management tak „realisticky“ očekává dobrou Q ziskovost a nebojí se toto očekávání ventilovat ven (povinné je zveřejňování očekávání, pokud je mi známo, jen v Japonsku). Převezmou ho analytici a investoři a nastaví se na něj cena akcie. Je pak otázka času (a toho, jak firma sama masíruje svoje čísla), kdy se ukáže přílišná optimističnost ohledně tohoto očekávání – buď při zveřejnění Q čísel, nebo i mimo tyto pravidelné termíny. Podávání informací ohledně výsledků mimo tyto termíny (tj. profit warnings) je přitom typické pro velké negativní překvapení (důvodem může být mimo jiné hrozba žalob – viz zmiňovaný Ericsson). Zajímavé je to, že firmy které dají varování ale čelí obvykle vyššímu poklesu ceny akcie, než firmy, které varování nedají. Vysvětlením může být to, že firmy varují spíše v případech, kdy ziskovost bude negativně ovlivněna po delší dobu. Jinak řečeno, jednorázové či krátkodobé odchylky od očekávání nejsou tak často předmětem varování. V souladu s tím je i to, že výsledky varujících firem jsou častěji předmětem revize ze strany analytiků, než u firem, které s negativními zprávami prostě počkají na datum zveřejnění Q čísel.
Mohlo by se zdát, že tance kolem tvorby očekávání, jejich naplnění/nenaplnění a způsobu komunikace jsou jakousi stínohrou, kterou mezi sebou hrají management a investorská komunita. Praxe ale ukazuje, že „úspěšnost“ firem při dosahování očekávaných čtvrtletních výsledků se přímo dotýká i jejich fundamentu. Jednak souvisí s problémem zaměření se na Q čísla místo dlouhodobé maximalizace hodnoty firmy. A navíc firmám, které opakovaně vykázaly čtvrtletní výsledky výrazně mimo očekávání, prokazatelně roste náklad kapitálu relativně k porovnatelným společnostem. Toto platí jak pro podstřelování, tak přestřelování výsledků, u negativních překvapení je ale tento efekt silnější. Existuje pak i efekt nižší sledovanosti „překvapujících“firem u analytiků, což sebou může opět nést určité problémy na trhu.
Shrnutí výše uvedeného je krátké – nikdo nechce žádné překvapení - ta škodí firmám, akciím i managementu. Zároveň se jim ale z podstaty věci samotné nelze vyhnout. Osobně tak vidím problém v tom, když management vůbec předstírá (vyhovuje poptávce trhu), že je schopen přesně predikovat výsledky, byť jen jedno čtvrtletí dopředu. To není pravda u usazených odvětví typu utilit a už vůbec ne např. u farmaceutických firem, technologií a dalších na R&D náročných odvětví. Zatímco je tak jistě prospěšné, když management s investory a analytiky probírá trendy v odvětví, pozici firmy, její strategii a podobně, není dobré, když dává konkrétní čísla (přitom platí, že čím více směrem dolů ve výsledovce, tím hůře). A ruku v ruce s tím jde většinou nesmyslná váha, kterou trh často dává jedněm Q číslům.