Moskva/Praha 27. listopadu (ČTK) - Ruská ekonomika vykazuje již sedmým rokem za sebou silný růst, na kterém se nejvíce podílejí vysoké světové ceny ropy, plynu a dalších surovin. Podle ruského prezidenta Vladimira Putina svou roli v růstu sehráli také spotřebitelé, investice a kroky jeho vlády, podle některých ekonomů se ale koncem roku začíná ukazovat, že růst založený hlavně na vývozu surovin má i své stinné stránky.
Rusko, kde se v neděli konají parlamentní volby, je druhým největším producentem i exportérem ropy na světě (po Saúdské Arábii), vlastní osmé největší zásoby ropy na světě a je také největším exportérem zemního plynu. Export ropy a plynu i dalších nerostných surovin tvoří dvě třetiny exportních příjmů a jenom ropný a plynárenský průmysl tvoří podle odhadů Mezinárodního měnového fondu (MMF) 25 procent ruského HDP. Díky příjmům z prodeje surovin Rusko zaplatilo své dluhy u Pařížského klubu věřitelů a vysoké světové ceny surovin se také podepsaly na loňském rekordním HDP, který překročil bilion dolarů a proti předchozímu roku se zvýšil o 6,7 procenta. V roce 2005 se ruský HDP zvýšil o 6,4 procenta.
Kvůli závislosti na surovinách však Rusko začíná podle některých ekonomů prodělávat takzvanou "holandskou nemoc", což znamená, že růst vývozu surovin a s ním spojený rozvoj těžebního a zpracovatelského průmyslu vytlačuje ostatní sektory, které se stávají nekonkurenceschopné. Letos ale ekonomiku již těžba surovin tolik vzhůru netáhne a hlavním motorem růstu, který se odhaduje na 6,5 procenta, jsou podle ekonomů zejména investice do průmyslové výroby, ale také stavebnictví a obchod.
V Rusku v posledních měsících také výrazně stoupají ceny základních potravin; v zemi, kde mnoho lidí žije na hranici chudoby, je každé zdražení potravin či energií výrazným sociálním problémem. Vláda tak sáhla před volbami ke zmrazení cen základních potravin a zvýšila se také minimální mzda. Rostoucí ceny potravin, které tvoří 40 procent ruského koše spotřebitelských cen, také ztěžují snahu vlády o snížení inflace, která loni činila devět procent. Problémem také zůstává chudoba, pod jejíž hranicí žije podle oficiálních statistik 20 procent obyvatel Ruska.
I do ekonomiky se promítá centralizace ústřední moci. Kreml se v poslední době snaží získat vliv nad lukrativním ropným a plynárenským sektorem. V polovině roku 2005 stát ovládl společnost , která je největším producentem zemního plynu na světě a disponuje také největšími prokázanými zásobami této suroviny. Ruský parlament navíc loni schválil zákon, který firmě zaručuje monopol na vývoz plynu a vláda také letos schválila prozatímní návrh zákona, který omezí přístup zahraničních firem k těžbě ropy a plynu, což je terčem kritiky Evropské unie.
ukázal svoji sílu na přelomu let 2005 a 2006, když přestal dodávat plyn kvůli sporům o jeho ceny na Ukrajinu a tím pádem i do Evropy. Letos Rusko kvůli sporům s Běloruskem zase na čas pozastavilo dodávky ropy do Evropy ropovodem Družba. Obavy z přílišné síly ruských firem a ze surovinové závislosti Evropy na Rusku zasáhly i do návrhů na liberalizaci trhu energií, které letos v září schválila Evropská komise (EK).
Rozruch také vyvolala aféra kolem ropné společnosti , která byla ještě před lety největším producentem ropy v Rusku. Jeho hlavní akcionář Michail Chodorkovskij byl odsouzen za zpronevěru a daňové úniky na osm let a loni vyhlásil bankrot kvůli vysokým daňovým nedoplatkům, které mu vyměřil finanční úřad. Stát si pak vynutil aukce majetku z Jukosu a státem kontrolovaná Rosněfť se díky jejich převzetí stala největším producentem a zpracovatelem ropy v Rusku. Podle ochránců lidských práv má celý proces politickou motivaci.
A stát posiluje i v dalších oborech. Akvizicemi roste síla například státní společnosti Rosoboronexport, která obchoduje se zbraněmi, a počátkem loňského roku na Putinův pokyn vznikla firma United Aircraft, jejímž úkolem je sjednotit roztříštěnou výrobu letecké techniky v Rusku. Některé státní podniky nebo soukromé firmy, ke kterým je Kreml příznivě nakloněn, jsou navíc světovými jedničkami v oboru.
Prioritou ruské vlády stále zůstává vstup Ruska do Světové obchodní organizace (WTO). Kvůli členství však musí uzavřít bilaterální dohody se všemi zeměmi WTO, které o to požádají, včetně EU. Někteří členové EU, jako Polsko, Švédsko a Litva, si stěžují na obchodní praktiky Ruska a hrozí zablokováním dohody. Poté, co vstup Ruska do WTO podpořila v roce 2004 EU, Rusko schválilo Kjótský protokol o omezování škodlivých emisí. Loni Moskva dohodu uzavřela se Spojenými státy.