WSJ uspořádal konferenci zaměřenou na nutné změny ve finančním systému. Hovořil na ní i bývalý předseda Federálního rezervního systému Paul Volcker, který nyní působí jako ekonomický poradce Baracka Obamy. Velkou část svého projevu věnoval kritice finančních inovací. Mimo jiné uvedl:
„Chcete, aby správní rady ve finančních institucích byly informovány o nových inovativních produktech a aby jim rozuměly. Nevím, o jakých radách to hovoříte. Byl jsem členem několika z nich a šance, že se tak stane, je - upřímně řečeno - nula. Probuďte se pánové, vaše reakce (na krizi) je neadekvátní. Byl bych rád, kdyby mi někdo dal nějaký nezávislý důkaz vztahu mezi finančními inovacemi a růstem ekonomiky.
Před pár lety jsem byl na konferenci manažerů nefinančních společností. Velmi snaživý mladý investiční bankéř z Londýna tam všem vysvětloval, že jejich firmy by nebyly ničím, pokud by se netěšily plodů inovace a finančního inženýrství. Vedle mě seděl jeden ze zakladatelů finančního inženýrství, který za svou práci obdržel Nobelovu cenu. Zeptal jsem se ho, co finanční inženýrství dělá pro ekonomiku a produktivitu. K mému velkému překvapení mi zašeptal do ucha, že nic, že jen po celém finančním systému přesouvá zisky a mimo to je to intelektuálně zábavné.
Neříkám, že inovace je sama o sobě špatná. Jen nevidím důkazy pro tvrzení, že obrovské množství inovací na finančních trzích v posledních letech mělo viditelný efekt na produktivitu v ekonomice. Jediné, co vím, je to, že v padesátých a šedesátých letech ekonomika pěkně rostla i bez inovací. A šlo to docela dobře i v osmdesátých letech, a to bez credit-default swapů, sekuritizace a CDO. Nevím, zda se stalo něco, díky čemu jsou najednou tyto inovace pro růst klíčové. Předtím byl růst vyšší a zejména nedošlo k tomu, že jsme dotlačili ekonomiku na pokraj kolapsu. To je hlavní problém, kterým bychom se měli zabývat.“
(Zdroj: WSJ)