Pokud si pečlivý čtenář projde některé články publikované na tomto místě v roce 2009, zjistí, že jsem poměrně věrný fanoušek komodity zvané zlato. Jeho cena loni konečně prolomila hladinu 1,000 dolarů za unci a poměrně spolehlivě se nad touto metou usadila. O důvodech tohoto vývoje bylo papíru popsáno více než dost a všichni je jistě nyní znají zpaměti – pokles hodnoty dolaru, inflační očekávání, přesun zájmu investorů k „reálným“ aktivům atd.
Jedna z posledních analýz však přišla s relativně neotřelým pohledem na celou věc a tím je porovnání krytí měnové báze jednotlivých zemí zlatem. Zlaté rezervy držené centrální bankou Číny reprezentují přibližně 3,5 % její měnové báze. To je relativně nízké číslo, minimálně v porovnání s údaji z jiných centrálních bank v rozvinutých zemích.
Jenom pro ilustraci, Spojené státy americké drží 261,5 milionu uncí zlata (v hodnotě cca 283 miliard dolarů), měnová báze je přibližně 2 biliony dolarů. Prostým přepočtem se dostáváme na hranici 14% krytí. Není bez zajímavosti si však připomenout, že tento údaj dosahoval maxima v 70. letech minulého století - na úrovni 140 procent.
Popusťme teď trochu uzdu fantazii a předpokládejme, že Čína může mít zájem dorovnat svou míru krytí měnové báze zlatem na stejnou hladinu, kde jsou nyní Spojené státy. To by znamenalo koupit 2 700 tun (resp. 100 milionů uncí) zlata. Tento objem je zhruba roven celkovým zlatým zásobám Mezinárodního měnového fondu (které nejsou ze zcela jasných důvodů na prodej).
Zlaté zásoby Indie jsou přibližně 557 tun (včetně posledního nákupu 200 tun) a představují tak řádově 9 % měnové báze. Opět, pokud by Indie chtěla navýšit tento poměr na úroveň USA, hovoříme o poptávce po dalších 498 tunách zlata. Japonsko je na tom ještě o kousek hůře – při měnové bázi 1 bilion dolarů je míra krytí pouze 2,7 %.
Pojďme však ještě o krok dále a podívejme na scénář, kdy by čínská měna „dostala volnost“ k apreciaci proti americkému dolaru. V tom okamžiku by se – v závislosti na rychlosti apreciace – poměr krytí měnové báze zlatem automaticky snížil. Dá se proto očekávat, že ještě před podniknutím kroků směřujících k uvolnění juanu by se Čína dostala pod tlak Spojených států, Evropy a zejména svých sousedů na to, aby akumulovala další zlato a zabránila tak „naředění“ uvedeného poměru. Při znalosti věci se dá předpokládat, že by Čína tomuto tlaku podlehla a pokračovala v dokupování. S růstem poptávky po zlatě ze strany Číny a Japonska je nasnadě, že MMF by byl schopen pokrýt tuto poptávku pouze částečně, řádově v objemu 200 tun. Zbytek by uvedené země musely nakupovat na otevřeném trhu a je zřejmé, že by to při takto velkém objemu nebylo za současných cen. Poptávka jenom Číny by spolehlivě přesáhla 2 tisíce tun a vyhnala tak spotovou cenu zlata nad dva tisíce dolarů za unci….
Hezký zbytek týdne přeji,